Argentinsko-francouzský filmař natočil dva snímky, které se celé věnují zachycení stavu změněného vědomí. Film Vejdi do prázdna zkoumá účinky DMT, taneční horor Climax ukazuje, co se stane, když se nepovede trip na LSD. Oba realisticky pozorují, jaké to je, být mimo realitu.
První filmaři přiznávající přímý vliv halucinogenů na svou tvorbu často testovali limity dobové techniky a střihových či trikových postupů, aby stvořili audiovizuální koláže prolínajících se a zmnožujících obrazů, jež by dokázaly evokovat atmosféru magických či drogových rituálů. „První věc, na kterou jsem přišel, bylo to, že nemůžete zaostřit kameru, když jste na LSD,“ vzpomínal s nadsázkou avantgardní filmař, spisovatel a okultista Kenneth Anger, jak se snažil v závěrečné sekvenci snímku The Inauguration of the Pleasure Dome (1954) reprodukovat svůj první psychedelický zážitek, za který vděčil příteli své babičky Aldousi Huxleymu.
Lze natočit trip?
Anger bývá pro svou experimentální produkci založenou na precizních barevných kompozicích, střihu a volných vizuálních asociacích označován za předchůdce hudebních videoklipů. Tato estetika dle jeho slov pramení přímo z potřeby co nejvěrněji zachytit vlastní psychedelickou zkušenost. Zároveň však s podobnou …
