Festival Arabofolie je součástí queer kulturní sezóny v pařížském Institutu arabského světa. S francouzskou hudebnicí s kabylsko-československými kořeny Émilií Hanak, která tu 16. března vystoupila se svým projektem Yelli Yelli, jsme hovořili o multikulturních inspiracích a všudypřítomném násilí.
V Institutu arabského světa jste vystoupila poprvé?
V Paříži už jsem měla mnoho koncertů, ale tady je to skutečně poprvé. Hraju teď hlavně kusy ze svého posledního alba La Violence est mécanique [Násilí je mechanické], které bylo inspirováno kabylskými rytmy ze severní Afriky. Je na něm ale také patrný vliv současné elektroniky. Hraju na kytaru, zpívám. Jsou na něm, myslím, celkem energické momenty, ale jinak je to dost klidné akustické album.
Proč je v názvu slovo „násilí“?
Jedna z písní se jmenuje Haymana, což v arabštině znamená násilí. Je to tedy jeden z výrazů, kterým se násilí označuje – arabština je v tomto směru skutečně bohatý jazyk. Ve společnosti se násilí opravdu stalo něčím mechanickým, co většinou už ani nevnímáme. A neklademe si otázku, co je za tím. A zapomínáme na společenské násilí. Právě na to jsem chtěla upozornit.
Máte na mysli něco konkrétního?
Stačí se projít po pařížských ulicích. Násilí je víceméně všude, …
