Od 1. ledna 2024 se na knihy vztahuje nulová sazba DPH. Z patosu doprovázejícího oznámení této změny na začátku loňského května však zůstalo pouze symbolické gesto, které má připomínat, že státu na knižním průmyslu záleží. Někteří nakladatelé knihy opravdu zlevnili (a samozřejmě na tuto skutečnost nezapomněli patřičně upozornit na sociálních sítích). K tomuto kroku ale mohli přistoupit jedině díky tomu, že honoráře pro autory a další profese, které se na výrobě daného titulu podílejí, zůstaly stejné jako dříve, tedy ostudně nízké. Jiní, především malí a střední nakladatelé, ceny ponechali stejné, čímž si vytvořili větší prostor pro to, aby svým spolupracovníkům mohli alespoň zčásti vynahradit pokles životní úrovně, způsobený třetí nejvyšší inflací od počátku samostatné České republiky. Dřívější desetiprocentní daň ovšem nikdy neležela pouze na nakladatelích, ale i na distributorech, a proto se dlouho diskutovaná změna, vyjednaná zejména Svazem knihkupců a nakladatelů, navenek zásadním způsobem neprojevuje. Podstatným faktem je to, že u nás ročně vychází přes čtrnáct tisíc titulů (průměrná cena knihy na knihkupeckých pultech je zhruba tři sta korun). Při takovéto nadprodukci, již mají na svědomí hlavně velcí hráči, jako jsou Albatros Media, Euromedia Group či Grada Publishing, se z knížek stává konzumní zboží bez jakékoli přidané hodnoty, svou kvalitou i cenou srovnatelné třeba se sezónním oblečením z mezinárodních fast fashion řetězců. Zdražení knih, větší investice do veřejných a školních knihoven či zlevnění e-knih jsou nástroje, jimiž lze situaci částečně narovnat, ale bez zpomalení nesmyslného chrlení knižních titulů to nikdy výrazně lepší nebude. Literární svět musí zapomenout na sen o nekonečném růstu, uvědomit si limity knižního trhu a konečně vsadit na kvalitu, nikoli kvantitu své produkce.