Přeložila Hana Fořtová
Karolinum 2024, 116 s.
V roce 1764 Korsičan Matteo Buttafaco, přítel vůdce korsického boje za nezávislost Pasquala Paoliho, požádal jménem svého národa tehdy již evropsky proslulého Jeana-Jacquesa Rousseaua, aby pro rodící se republiku sepsal ústavu. Rousseau, který se o ostrově zmiňoval už ve spisu O společenské smlouvě, souhlasil. (Okolnosti vzniku fragmentu a jeho místo v Rousseauově díle osvětluje zasvěcená úvodní studie Hany Fořtové, která tvoří polovinu svazku.) Po několik dalších let na textu pracoval a v době, kdy se zdálo, že má Korsika šanci získat nezávislost, jej podle všeho bral velmi vážně. Ostatně nebyl prvním filosofem, který doufal, že dá jednomu z velkých středomořských ostrovů ústavu. I když z celého projektu nakonec sešlo, protože se Korsika dostala pod francouzskou nadvládu, stále ještě Rousseau dopadl lépe než jeho předchůdce Platón, kterého syrakuský tyran Dionýsios prodal do otroctví. Fragment Návrh korsické ústavy, který vyšel tiskem poprvé v roce 1861, nepředstavuje text základního zákona v pravém slova smyslu. Podobně jako v případě Rousseauova o pár let mladšího spisu Úvahy o polské vládě se jedná spíše o politicko-filosofickou práci, věnovanou myšlenkám nad vztahem přírodních podmínek ostrova a povahy obyvatelstva k nejlepšímu možnému uspořádání státu. Rousseauova republikánská vize, stojící na co největší ekonomické soběstačnosti ostrova (a pokud možno zřeknutí se obchodu) a pěstování občanských ctností, by se ostatně do paragrafované verze jen těžko vměstnala.