Pražský 1. podzemní antikvariát navazuje na slavnou tradici pražských antikvariátů a zaměřuje se zejména na sběratele knih, ale i na grafiky. S jeho zakladatelem Michalem Hullou jsme se bavili o paleontologii, hladu po knihách v devadesátých letech i o tom, že prodej knih na obrat je nejrychlejší cesta do pekel.
Kdy a za jakých podmínek jste začal působit v antikvariátu?
To byla celkem složitá cesta. Já jsem chtěl být paleontolog. Již v šesté třídě jsem studoval monumentální tisícistránkové dílo Systematická paleontologie bezobratlých a jiné než odborné knihy mě nezajímaly. Bylo ovšem těžké najít nějaké kamarády. Začal jsem chodit do přírodopisného kroužku Zdeny Martinové, pozdější redaktorky časopisu ABC, a posléze jsem navštěvoval geologický kroužek doktora Františka Holého z Národního muzea, kde jsem strávil opravdu šťastné chvíle. Jenže se ukázalo, že mám hanebný třídní původ. Můj dědeček umřel po návratu z Jáchymova, kam byl zavřen, neb pekl rohlíky. Tatínek neschvaloval okupaci v roce 1968. Tím byla vyřízena má snaha dostat se na gymnázium. Situaci rodina vyřešila typicky socialistickou cestou – přes známé. Ti byli ovšem na stavební průmyslovce, odkud vedla cesta na stavební fakultu. Stal jsem se inženýrem, byť pan profesor na betonové konstrukce po mé nepříliš zdařilé …
