V pořadí již druhý sborník nakladatelství Utopia Libri se snaží aktivistickým způsobem narušovat černobílé vnímání izraelské války v Gaze, ale i celé historie nejdelšího blízkovýchodního konfliktu. Stejně jako v případě předešlé knihy i zde převažují palestinské hlasy, nechybějí ale ani ty židovské.
Když sborník Jestli mám zemřít, ať je to příběh (2024) získal loni na festivalu Ji.hlava cenu za nejlepší dokumentární knihu, do převládajícího proizraelského postoje českých médií i veřejnosti to příliš nezapadalo. Pokud člověk zapomněl, že cenu uděluje pouze pětičlenná porota, mohl na chvíli uvěřit tomu, že se v tuzemsku něco začíná měnit, že optika, která dehumanizuje palestinský národ, je ve světle utrpení v Gaze zkrátka neudržitelná, stejně jako postoj české diplomacie, který v podstatě dovozuje, že Izrael se v reakci na zrůdnosti masakru ze 7. října 2023 může dopustit čehokoliv, včetně etnických čistek a masového zabíjení civilistů. Spíše se však jednalo o snahu poroty obrátit pozornost k (česko-)palestinským hlasům nebo například k takové perspektivě, která může být kritická k Izraeli, a přesto zůstávat židovská. Doufat, že se to skutečně podařilo, by ale bylo poněkud bláhové.
Dekolonizační apel
Na sklonku loňského roku vyšlo volné pokračování sborníku, …
