Nezlobte se, já mám kytky rád

Nejen o (a)politické tvorbě divadla Semafor

Čtyři roky po publikaci věnované Karlu Gottovi přichází Pavel Klusák s další rozsáhlou monografií zabývající se neméně důležitými postavami české populární kultury. Kniha Suchý + Šlitr. Semafor 1959–1969 nabízí nejen bohatý zdroj informací, ale i nuancovaný vhled do fungování tehdejší kultury.

Na konci minulého roku vyšla kniha Suchý + Šlitr. Semafor 1959–1969, jejíž podtitul vy­­mezuje pouhé desetiletí, během něhož dodnes fungující divadlo prošlo bouřlivým vývojem – od svého založení a rychlého etablování přes období největší popularity až k přehodnocování poetiky a společenského významu po srpnové okupaci a nevyjasněnému úmrtí Jiřího Šlitra. Ačkoliv se s první dekádou Semaforu pojí celá plejáda výrazných jmen, jako je Waldemar Matuška či Eva Pilarová, Pavel Klusák se rozhodl příběh legendární pražské scény vyprávět skrze její dvě klíčové osobnosti – Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Hudební publicista se netají svou náklonností k oběma umělcům a na rozdíl od předchozí publikace Gott. Československý příběh (2021; viz A2 č. 13/2022) více než čtyřsetstránkovou knihu, doplněnou o řadu dobových fotografií, prostupují velké sympatie k oběma tvůrcům a pochopení pro jejich dílo. Nadšení pro rodící se tuzemskou popkulturu a snaha kriticky nahlédnout …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě