Zemřel papež, který záhy po svém zvolení dal najevo, že odmítá pompu s touto pozicí spojovanou – přijetím jména František, bez obvyklé římské číslovky. Prosazoval nejen větší citlivost k planetě Zemi, ale také univerzální bratrství a sesterství mezi všemi lidmi.
Ohlasy na smrt papeže Františka v české mainstreamové veřejné debatě svorně poukázaly na jeho lidskost, neokázalost, s jakou naplňoval nejvyšší pozici v hierarchii katolické církve, stejně jako na silně sociální a ekologické důrazy jeho pontifikátu. Připomínalo se také jeho úsilí o reformu způsobu, jakým se v církvi rozhoduje, tj. spuštění procesu synodality, v jehož rámci jsou sice stále přijímána rozhodnutí shora, avšak v mnohem větším dialogu s obcí věřících a na úrovni konkrétní diecéze. Sám se ostatně raději než coby papež označoval jako římský biskup.
V oblasti katolické rodinné morálky znamenal Františkův pontifikát mírný posun v rámci možného: větší vstřícnost vůči gayům a lesbám formou zvláštního požehnání, aniž by však byl jejich vztah uznán rovným s heterosexuálním manželstvím; snaha o větší otevřenost vůči rozvedeným a znovu sezdaným katolíkům, aniž by byla zrušena nerozlučitelnost svátosti manželství; a otevření debaty o svěcení ženatých mužů na kněze na synodě …
