Přeložil Roman Tilcer
Medusa 2025, 150 s.
K jinému než anglojazyčnému literárnímu hororu je v českém prostředí nesnadné se dostat. Už proto stojí za povšimnutí útlá kniha vydaná nakladatelstvím Medusa, která nám představuje novelu současné francouzské spisovatelky Cécile Guillot. Její novela Lullaby patří do žánrového proudu, který používá nadpřirozené duchařské prvky především jako metaforu nebo jako katalyzátor situací, které jsou sice hrůzyplné, ale není na nich vůbec nic magického – jde totiž o projevy sociálního teroru, který vychází z mocenských struktur společnosti a z jejích tradic. Lullaby konkrétně vypráví o psychiatrické praxi ve Spojených státech na počátku 20. století, která sloužila jako zástěrka pro systematické porušování ženských práv a zbavování se nepohodlných osob pod záminkou diagnóz typu ženské hysterie. Pokud budeme knihu brát jako úvod do této problematiky a jako dílo, které dává podnět k širší společenské debatě, oceníme její srozumitelný a dostatečně sugestivní styl. Zároveň však textu chybí výraznější imaginace při propojování nadpřirozených jevů s civilním prostředím. Také hrdinka vyprávění je možná až příliš modelová – uvažuje zkrátka jako žena 21. století, jež se náhle ocitá v děsivé realitě, která ale byla aktuální už před sto lety. Svým stylem Lullaby stojí na pomezí hororu a gotické young adult literatury, nicméně v této poloze se próze daří aktualizovat specifické nálady viktoriánské hororové tradice.