LP, Akuphone 2024
Při pohledu na seznam skladeb alba Ashk Haye Moghavemat jeden z názvů přitahuje jako černá díra. Protože jména většiny tracků jsou ve fársí, Threnody for Children (Žalozpěv za děti) se vnucuje jako klíč k celé nahrávce, jejíž emocionální náboj nemusí být pro evropské posluchačstvo snadno čitelný. Faraway Ghost a Sunken Cages, tedy vokalista a multiinstrumentalista Kamyar Arsani a bubeník a producent Ravish Momin, navazují na íránské, respektive indické tradice svých předků, obracejí se ovšem k západnímu publiku – žijí ve Spojených státech a deska vyšla ve Francii. Je nasnadě, že ony oplakávané děti zemřely v Pásmu Gazy. Nejde však jen o memento, nahrávka, jejíž titul lze přeložit jako Slzy nezdolnosti, totiž nevybízí jen k truchlení či bojovnosti, ale také k oslavám a euforii. Arsaniho táhlé dramatické nápěvy, doprovázené Mominovou hrou na rámový buben daf, vycházejí z íránské lidové hudby. Naproti tomu Ravish Momin využívá svůj um jazzového bubeníka i možnosti, které mu poskytují elektronické bicí a Ableton, k adaptacím různých nezápadních žánrů od durbanského gqomu (viz A2 č. 1/2016) po pouliční rytmy z Bombaje. Možná nejbližším referenčním bodem je tvorba tuniské producentky Deeny Abdelwahed. Také Faraway Ghost a Sunken Cages stavějí na kombinaci uhrančivých, neoposlouchaných melodií a velkolepé produkce. Intenzitou jejich tvorba připomene power ambient, vedle poněkud sterilní velkoleposti Bena Frosta ale jasně vyniká „rukodělnost“ této hudby: zvuky zde zůstávají blízko tělům.