Americká zpěvačka a producentka Yullola, která v polovině května vystoupila v pražském klubu Fuchs2, ohledává hranice popu a zároveň vytváří vlastní spirituální vesmír. Na svém bandcampovém účtu sebe samu charakterizuje jako „modern nun“ a její nové album Strange Serenity má zároveň taneční i mystický vibe.
Proměna hlasového projevu i uměleckého přístupu může mít různé podoby. I v rámci popové scény čas od času sledujeme radikální zlomy v autorské tvorbě. Například islandská zpěvačka Björk se před lety z polohy na rozhraní trip hopu a artpopu vydala do vod elektronických experimentů. Aktuálním příkladem překvapivého obratu může být výpad proti konvencím hudebního průmyslu v podání americké hudebnice Ethel Cain, která po svém minulém, posluchačsky přístupném albu letos vydala zvukově extrémní dronový projekt Perverts, zpracovávající vlivy americany a jižanské gotiky.
Oproti tomu vokální a producentský vývoj Yulloly působí zcela organicky, byť na jejích dosavadních pěti albech najdeme minimalistický darkwave, westernově laděné indiepopové balady i syntezátorové tracky s mysteriózní atmosférou. Inspiraci pro své příznačně rozvolněné melodie hudebnice nachází v mýtech a spiritualitě, která prostupuje všemi jejími projekty, ať už je jejich žánrové ukotvení jakékoliv.
Nejkrásnější …
