I když se po smrti S. K. Neumanna snažil komunistický režim jeho odkaz různě retušovat, nikdy se mu zcela nepovedlo vymazat kontradikce v jeho politickém vývoji. Jak vypadala cesta od anarchistického buřiče k stalinskému básníkovi?
V referátu „Třicet let bojů za českou socialistickou poezii“ v lednu 1950 vyzdvihl přední komunistický ideolog Ladislav Štoll literární dílo Stanislava Kostky Neumanna (1875–1947) jako příklad pokrokové větve českého básnictví, plné optimismu, víry v překonání třídní společnosti a zdravého materialistického světonázoru. Tři roky po básníkově smrti tak byl petrifikován jeho bezrozporný obraz jako následováníhodný vzor pro ostatní literární tvůrce. V reformní dekádě šedesátých let byl v díle literárních vědců Františka Kautmana a Františka Buriánka více zdůrazněn buřičský element Neumannovy tvorby, především z let jeho anarchistického období. Dosud však nemáme jeho komplexní biografii, která ostatně chybí i u dalších výrazných a protikladných tváří československé literatury 20. století.
Politický vězeň
K zájmu o politiku a veřejný život měl Neumann nakročeno už od dětství. Ačkoliv po většinu života patřily jeho sympatie radikální levici, sám vyrůstal …
