Během první světové války poslal S. K. Neumann své manželce Boženě přes tři sta dopisů a zálepek z Uher a balkánské fronty, v nichž píše o své lásce, o jídle a každodenních záležitostech. O patnáct let později, dlouho po rozchodu, mu Božena v rozhořčeném dopise vyčetla všechna jeho partnerská i lidská selhání a předpověděla mu stárnutí v „poušti erotického života“. Není přitom známo, zda byl list odeslán…
25. června 1915
Drahá Božičko, už jsme tedy v Kiškundě: piš mi honem, už jsem tak dlouho bez řádky od Tebe. Poslal jsem Ti 8 zálepek: napiš, kolik jsi jich obdržela. Napiš prosím Tě také novou adresu na administraci Lumíra: mám dostat pár korun za verše z červnového čísla; půjdou asi do Szegedu na špatnou adresu a zase zpět: tak se to moc zdrží a já už moc potřebuji. Delší dopis pošlu snad ještě dnes. Voda je tu zas špatná, pivo vůbec nemůže se pít: je ½ litru za 23 Kr. Tedy jen víno po 20 h. Jídlo zase dražší. Líbá Tě a Soňu Standa
1. července 1915
Drahá Božičko, nesmírně se mi ulehčilo, žes dostala aspoň ty zálepky. Posílám Ti moc pusinek za to nové pečivo, které došlo rovněž v pořádku jako předešlé zásilky. Mohl jsem to právě k večeři otevřít. Zde by mohly být věci z mouky ještě laciné, ale v krámech mimo cukrárnu nic není, a to, co nám ke kasárnám nosí baby, je velmi škaredé. Máme tu lepší menáž než v Szegedu, ale člověk musí mít štěstí, aby dostal …
