(All We Imagine as Light)
Režie Payal Kapadia, Indie, Francie, Nizozemsko, Lucembursko, Itálie, 2024, 118 min.
Premiéra v kinech 29. 5. 2025
Kamera zasněně bloudí noční Bombají, neonová světla se míhají tmou jako přízraky. „Na pomíjivost si musíte zvyknout,“ říká jedna z hrdinek indického snímku Záblesky naděje. A právě křehkost a pomíjivost budou hlavními tématy tohoto hraného debutu dokumentaristky Payal Kapadii. Mlčenlivý snímek by mohl pojednávat o celé řadě nešvarů indické společnosti – především o těžkém údělu žen, které se kromě jiného stávají „rukojmími“ domluvených manželství. Ale snímek o třech ženách pracujících v jedné nemocnici je spíše než sociálním dramatem pomalu meandrující poemou, v níž se životní osudy žen z pracující třídy vyjevují jen mimoděk, na okraj. Kapadia je trpělivá pozorovatelka, zachycuje především pocity a nálady velkoměsta, na jehož periferiích postavy přežívají uprostřed deštěm promáčených nocí. Jedné z hrdinek zmizel manžel a žije kdesi v Německu, další musí ukrývat svého muslimského milence před striktně hinduistickou rodinou. Ale tyto záblesky informací vyplouvají na povrch pozvolna, v občasných, sporých dialozích. Když se děj nečekaně přesouvá na venkov, estetika se příliš nemění, kamera pracující s přirozeným světlem dále sleduje postavy uprostřed všednodenních, byť občas lehce zasněných situací. Neokázalý snímek, který loni v Cannes vyhrál Velkou cenu, se vyhýbá laciné lyrice a cílí na trpělivého diváka, který je ochotný stát se obyvatelem tohoto drobného mikrokosmu, v němž je tím nejpodstatnějším soudržnost a důstojnost hrdinek.