Co všechno unese sonet? V „anarchoznělkách“ se autor po letech vrací ke své oblíbené formě, která v jeho podání dští síru, aby hned nato stanula před transcendentnem, zastává se práv trans lidí, a přitom si neustále utahuje sama ze sebe: „políbí, nasere / a táhne někam k čertu“.
CHOREOGRAFIE
jazyk je nejsilnější ideologie
v nejtenčí masce odhozené do veteše
scénický tanec fonémů, skrz který ametricky vyje
hnijící kojot vázaného verše
bubliny v bublinách a zvěrstva zamršených vrstev
pořádná báseň nikdy přesně neukáže prstem
leda vystrčí prostředníček nesamozřejmosti
odkudsi zpod kojotích kostí
vždycky se přiblíží co nejtěsněji ke rtům
políbí, nasere
a táhne někam k čertu
tam, kde se hromadí, co nenapsals, co všechno neřek si
kde animální vytí návykově vyvolává
dávicí reflexi
DEŠTĚNÍ CYPŘIŠOVÉ
zbytek
ran a rán a nitek rachitických lýtek
kořenů prodravších se přes Vznešeno snové
trámoví z cedrů, deštění cypřišové
vydrásávat spásná pásma spasmů z fasád
mlčet vás, hrušně — nasát, zdechnout, jásat
když oči Vznešena se k nespatření klíží —
a kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží?
„než tam hodim první ranní …
