Může být hudba, jejíž minulost je spojená s násilím a diskriminací na mnoha úrovních, queer? Publikace Black Metal Rainbows přistupuje k ideově problematickému žánru z radikálně rovnostářských pozic: akcentuje svobodný přístup k tvorbě a hrdé amatérství. Knihu doprovází pozoruhodná digitální kompilace.
Black metal zastává mezi hudebními žánry zvláštní místo a kvůli svému kontroverznímu dědictví má dost pochybnou pověst i u mnoha vyznavačů hudebních experimentů. Jak poslouchat například formativní nahrávky norských blackmetalových skupin a nepociťovat znepokojení nad explicitně šovinistickými projevy velké části zúčastněných hudebníků? Lze se vůbec se ctí vypořádat s odkazem žánru, který zahrnuje misogynii, bělošskou nadřazenost a rasismus či inklinaci k nejextrémnější pravici?
Kromě toho se může zdát, že ani hudebně nemá tento žánr příliš co nabídnout, neboť jej předchází pověst ospalého monstra, které se už dávno nikam nevyvíjí. Od dob své největší slávy v osmdesátých a devadesátých letech se black metal stáhl zpět do undergroundu a orientoval se převážně na úzkou komunitu specializovaných fanoušků. V jistém smyslu se skutečně uzavřel v jasně vymezených hranicích – po počátečním vzplanutí následovalo období úpadku a stagnace, okořeněné občasnými úkroky k elektronice …
