Digitální album 2025
Debutové album pražského blackmetalového one-man projektu Draugveil vzbudilo pozornost už jen svým podezřele přestylizovaným cover artem. Fotografie zachycující hudebníka coby rytíře ve zbroji, jak leží v úhledném záhonu červených růží, rozpoutala nejen vlnu internetových memů, ale také seriózní diskuse o využití AI v hudbě, a to v žánru, který si někdy až přehnaně zakládá na autenticitě či ruční práci a obecně bývá na jakékoli novoty velice přecitlivělý. Byl umělou inteligencí vygenerován pouze obal, anebo veškerá hudba kromě vokálů? Nebo snad bylo strojově vytvořeno úplně všechno? Odpověď lze samozřejmě hledat u dalších AI modelů, ale jejich závěry nás mohou z podstaty věci jen stěží uspokojit, zvlášť když se jedná o hudebníka, který svou tvorbu popisuje citátem z díla Gillese Deleuze a Félixe Guattariho. I mnoho značně skeptických recenzentů nicméně muselo nakonec uznat, že jde o skutečně podmanivou hudbu. Album má specifický, digitálně komprimovaný zvuk a spojuje postpunkové melodie s procítěnými vokály a tím nejlepším z tradic black metalu a dungeon synthu. Máme zkrátka co do činění s velmi zdařilou nahrávkou, která se nejen dobře poslouchá, ale také staví posluchače před zásadní otázky týkající se autentičnosti hudební tvorby. Ať už album Cruel World of Dreams and Fears vytvořil člověk, nebo stroj, jeho relevanci v diskusi pod článkem na jednom metalovém serveru dobře vystihl(a) uživatel(ka) s přezdívkou Brambora: „Když o tom tolik přemýšlíte, tak je to umění.“