Rozhovor s historičkou a teoretičkou umění Beti Žerovc vychází z tématu knihy Shaping Revolutionary Memory, kterou editorsky připravila a částečně i napsala společně se Sanjou Horvatinčić. Za jakých sociopolitických podmínek v Jugoslávii vznikaly vrcholně modernistické pomníky a čím je dána jejich lokální (ne)účinnost ve vztahu k paměťové kultuře?
Kniha Shaping Revolutionary Memory: The Production of Monuments in Socialist Yugoslavia, o které budeme hovořit, vyšla před dvěma lety. Čím se nyní zabýváte? Pokračujete ve výzkumu pomníků, nebo se věnujete něčemu dalšímu?
Se skupinou, kterou vedu, dokončujeme výzkum výstav a výstavních prostorů v socialistickém Slovinsku. Snažíme se mimo jiné odpovědět na otázku, jaké druhy umění podporovaly či nepodporovaly socialistický systém a proč. Do budoucna mám v plánu zaměřit se na médium výstavy a pomníku v kontextu současného umění. Tato dvě média mají mnohem více společného, než si obvykle uvědomujeme.
Jednou z motivací pro vznik vaší knihy byl zájem vašich studentek a studentů na Univerzitě v Lublani. Původní otázka zněla, proč se jugoslávské socialistické pomníky ze šedesátých a sedmdesátých let těší v současné době takové globální pozornosti. Jak studující na tuto situaci reagovali?
Když jsem zhruba před deseti lety nastoupila jako vyučující dějin umění, …
