Před delším časem jsem na Smíchovském nádraží kupoval Nový prostor od pěkně oblečeného sympatického pána v brýlích. Vždy jsme spolu prohodili pár nezávazných přátelských a příjemných slov. Někoho mi připomínal, ale nemohl jsem si vybavit koho. Pak jednoho dne zmizel a nahradil ho vysoký zachmuřený vousáč poněkud horšího zevnějšku. Když jsem mu poprvé podával hrst mincí, důkladně si mě měřil od hlavy až k patě a patrně hodnotil stav mého oděvu i obuvi. „My dva jsme na tom asi tak stejně,“ odtušil soucitně. Člověče, já mám sociální kapitál, pomyslil jsem si. Pod vlivem jeho intervence jsem si však o nejbližším víkendu koupil bundu a boty bratru skoro za deset tisíc. Mě nikdo s bezdomovci srovnávat nebude, zatvrdil jsem se.
Teď mi po letech náhle došlo, komu se ten první prodejce podobal. Byl to katolický kněz a biolog Marek Orko Vácha! Sepnulo mi to, když jsem si prohlížel fotografie, které tuto intelektuální i duchovní celebritu zobrazují v úloze manekýna pro obchod …
