Před časem se na Ádvojku obrátil jeden čtenář s žádostí o radu, koho volit v podzimních parlamentních volbách. „ODS, TOP 09 a KDU-ČSL prokázaly absolutní neschopnost vládnout či jakkoli reagovat na současné výzvy. ANO je Babiš, děkuju, nechci. Bizár jako SPD, KSČM či Motoristi ani nezmiňuji. Bohužel STAN, Piráti či Socdem jsou pro mě dost diskutabilní. Zelení živoří. (…) Prosím, poraďte mi, jakkoli. A když ne koho volit, tak jestli mám někam jít, něco rozbít, něco napsat, něco odnést… nevím.“ Upřímně? Taky nevím. Jediné, co vím, je to, že sám jsem u voleb nebyl drahně let – a ničemu to zřejmě nepomohlo ani neuškodilo.
V knize Václava Magida Malá encyklopedie nepatřičností (2019) jsem nedávno našel text, který by se dal vztáhnout i ke krizi zastupitelské demokracie: „V domácnosti stejně jako ve společnosti je nejúčinnějším motorem změny strategie ‚čím hůře, tím lépe‘ neboli ‚tak špatně, že se už musí něco stát‘. Zdá se vám, že nějaká věc sice jakžtakž plní svůj účel, ale už nefunguje na sto procent? Nebo funguje dobře a jenom se vám nelíbí? Zničte ji úplně, aby už fungovat nemohla! Určitě se pak najde někdo, komu nezbude nic jiného než zajistit její výměnu.“ Text se tváří jako návod, hlavní problém ovšem zůstává: kdo se stane agentem změny a jak ji provede?
Jestli budou nadcházející volby něčím výjimečné, tak podle všeho tím, že nikdy po roce 1989 nebylo do uren vhozeno tolik negativně motivovaných hlasů, kolik se jich dá očekávat letos. Pravděpodobně výrazná většina hlasů pro současnou vládní koalici nebude výrazem souhlasu s tím, jak vládla, ale projevem odporu k Andreji Babišovi. A stejně tak předpokládaný volební úspěch hnutí ANO bude do značné míry výsledkem nespokojenosti se současným kabinetem. Velká část voličů z obou táborů přitom bude volit nejenom proti svým politickým nepřátelům, ale zároveň i proti vlastním zájmům.
Za Ádvojku mluvit nemůžu (a nechci), ale sám za sebe radím všem: neřiďte se nenávistí ani falešným pocitem odpovědnosti a nebuďte masochisti. Zkuste tentokrát volit podle svého přesvědčení a bez ohledu na to, že váš hlas může propadnout. A není-li tu strana, se kterou doopravdy souzníte, radši k volbám nechoďte. A když ani tohle k ničemu nepovede, bude načase začít vážně uvažovat o tom, zda něco nerozbít.