Sikenova poezie balancuje na hranici mezi vyznáním a výkřikem, mezi logikou příběhu a roztržením významu. Trauma ztráty se vtěluje do monstrifikovaných vzpomínek na společně prožívanou každodennost. Richard Siken navazuje na beatnickou naléhavost, ale jeho jazyk je rozeklanější, plný záměrného …