Povídka pseudonymního autora Romana Ropse­-Tůmy je aktuálním vhledem do života opravdového člověka. Člověka, který pátráním po smyslu světa ztratil iluze o všem a jemuž zůstalo jediné: užívat si svůj posraný život na dně.

Hrdinka autobiografického románu alžírské spisovatelky Maliky Mokeddem se vrací z exilu do rodné vesnice, jíž vládnou předsudky, šovinismus a náboženský dogmatismus. Poušť jako obraz vnější i vnitřní krajiny plné tvrdošíjnosti a žáru v závěru románu ustupuje stejně …

Úryvek z druhého dílu do češtiny dosud nepřeloženého románu Vladimira Sorokina, o němž se dočtete na straně 7, zachycuje moment, kdy se hrdina v rozechvění vydává na pouť do bažin za „obrovským a rodným“.

Prázdninový úryvek z chystané knihy Nikdy nebylo líp od Ladislava Šerého nás zavádí do nudy letní Prahy, kde hospodské konverzace s kamarády plynou stejně líně jako drobné radosti a proud vzpomínek.

Povídky Antonína Kosíka jsou plné absurdních situací, náhlých zvratů, fantastických kulis a postav ztracených v každodenní apokalypse. Hrdinové sázejí lotynku, vcházejí do vozovky, připravují se na epidemii úrazů nebo jsou ubíjeni neustálým deštěm.

Poezie, moderní umění, rozpad reality, stárnutí a odcizení, absence života a prožívání, prázdnota mezi slovy – to vše reflektuje Miroslav Olšovský ve svých mikrografiích, které se pohybují v nejasném prostoru mezi básnickým sdělením a esejí. „Je třeba si konečně …

Při čtení naturalistické črty ze života básníka čerstvě oceněného Cenou Jiřího Ortena poněkud mrazí. Zejména v okamžicích, kdy praská čéška nebo když se cévka zasouvá do penisu.

„Mluvčí nové cynické avantgardy“, konceptuální básnířka Vanessa Place, s níž přinášíme rozhovor na předchozí straně, ve svých básních píše o zločincích, obětech, právnících, policejní šikaně a lízání.

Finsko­-romská spisovatelka a malířka Kiba Lumberg se proslavila především tím, že ve své autobiografické trilogii Memesa kritizuje patriarchální systém romské společnosti, z níž pochází. Zároveň – jakožto lesbická aktivistka – kritizuje vylučování homosexuálů.

Prózy Jany Hejkrlíkové a Ivety Kokyové tvoří malé dějiny Romů na území Československa prostřednictvím rodových historií, ale také fikce. Od dosavadní literární romské produkce se liší nejen žánrově, ale i nastolenými tématy a otevřeností výpovědí, které narušují zažitá schémata mužsko­-ženských rolí v romských komunitách.