Na konci minulého století zažila německá dramatika radikální proměnu. Nejen spisovatelé, ale i teatrologové odsoudili tradiční dramatickou formu a vrhli se na hledání nových cest uměleckého vyjádření. U nás se tímto experimentem inspirovalo jen několik málo tvůrců, především Anna Saavedra a …

Divadlo má vrozenou schopnost reagovat na aktuální potřeby svého publika. Stěžejní roli v reflexi naší žité současnosti nehraje ani tak aktualizace tradičního repertoáru, jako původní dramatická tvorba. Důležitými iniciátory a podporovateli nových českých her jsou především sama divadla.

Hry Tomáše Dianišky se dlouhodobě těší zájmu diváků, kritiky i dramaturgů řady českých a moravských divadel. Jeho cesta k původní dramatické tvorbě vyznačující se silně nekorektním humorem vedla přes činoherní herectví, jemuž se paralelně s občasnou režií vlastních textů věnuje stále.

Do divadla chodíme strávit příjemné chvíle: zhlédnout představení, případně si o něm s přáteli pohovořit. Sociologové zde ale nacházejí hustou síť vztahů, které lze zkoumat a interpretovat. Jak k takovému výzkumu přistoupit? A proč by sociologie neměla na objekty svého zkoumání pohlížet jako …

Na začátku roku oznámilo ministerstvo kultury plán sloučit dvě příspěvkové organizace, Institut umění – Divadelní ústav a Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, v novou instituci. Návrh svou nepromyšleností vzbudil rozruch nejen mezi zaměstnanci, ale i v širší veřejností.

Na divadelní scéně pražského kulturního prostoru MeetFactory se objevily dvě pozoruhodné komorní inscenace: Welshovy Noční můry s čápem marabu v režii Tomáše Ráliše a dramatizace próz Édouarda Levého, kterou připravila Viktorie Vášová. První zaujme citlivě zobrazeným násilím, druhá komediální …

Režisér Ivan Buraj si pro svou poslední inscenaci ve funkci uměleckého šéfa HaDivadla zvolil hru o možná nejslavnějším misogynovi v divadelních dějinách, Augustu Strindbergovi. Noc tribádek potvrzuje pozici brněnské scény coby místa progresivní tuzemské dramaturgie.

„Damáci“ spolu s „famáky“ vytvořili inscenaci, v níž ohledávají kořeny mladistvé misogynie. Jistou rozpačitost vyvažují dobře odpozorované situace, během nichž se křehké mužské ego mění v monstrum.

Mezi druhým a třetím adventním týdnem se v chladném Krakově odehrál již tradiční svátek performativního umění. Vítězem festivalu pojmenovaném po díle Danta Alighieriho se stala inscenace Fobia v režii Markuse Öhrna. Která díla z polské divadelní produkce zaujala našeho redaktora?

Cosi o sobě dlouho tajím. Snad kromě mé přítelkyně to o mně nikdo neví. Miluju heavy metal, a hlavně glam metal. Některé večery trávím hodiny přilepený k obrazovce počítače a sleduju letité videoklipy od hudebníků jako Mötley Crüe, Alice Cooper nebo Van Halen. Ač představují odlišné polohy …