Choreograf Ohad Naharin ve své Poslední práci vzdává hold pohybu coby vrcholnému uměleckému prožitku a demonstruje jeho významovou nevyčerpatelnost. Není však dokonalosti na scéně nakonec až příliš?
Se vzrůstající hrozbou environmentální krize se zodpovědnost k životnímu prostředí objevuje nejen jako námět jednotlivých inscenací, ale především jako součást plánování …
Inscenaci Davida Mameta Americký bizon režíroval Ondřej Sokol v Činoherním klubu již podruhé, a dokonce si v ní po boku Martina Fingera i zahrál. Výsledkem je znepokojivé představení, ukazující život jako past, z níž není úniku.
Nový tanečně-hudební projekt skladatele Petra Haase, hudebníka Petra Vrby a choreografky Zdenky Brungot Svítekové ve svém minimalistickém pojetí odkazuje na podobu postmoderního tance let šedesátých. Klade si ale i velmi aktuální otázku po hranicích mezi rolí choreografa a tanečníků.
Mohou scénické návrhy obohatit kromě divadelního publika také zbytek společnosti a životní prostředí? Realizace The Living Stage naznačuje jednu z cest, kterými by se ekologií poučená scénografie …
Instituce jeviště a jeho scénografického příslušenství byla ve své tradiční podobě v mnohém zpochybněna – například prací Petera Brooka s „prázdným prostorem“ …
Nedávno zformovaná divadelní skupina 11:55, sestávající z absolventů DAMU, se v inscenaci Střepy a chlebíčky odvážně pokusila shrnout události, které – soudě podle mediálních ohlasů – tvoří nedávné české dějiny.
Performerky Becka McFadden a Scheherazaad Cooper z londýnské skupiny Beautiful Confusion Collective se pokusily prostřednictvím taneční inscenace uchopit téma zad. K čemu dospěly?
