Minulé životy sice vycházejí z klasické romantické zápletky, vyhýbají se však klišé a obejdou se bez teatrálních momentů. Jemný a inteligentní příběh, vyprávěný s pozoruhodnou lehkostí, vypovídá nejen o mezilidských vztazích, ale také o ztrátě spojení s vlastní kulturou.

Japonským letním hitem číslo jedna není ani Barbie, ani Oppenheimer, ale nový film Ha­­jaa Mijazakiho Kimitači wa dó ikiru ka (Jak žiješ?). Studio Ghibli si nicméně nemůže gratulovat, že by v domácích tržbách oba globální blockbustery převálcovalo. Barbie má totiž japonskou premiéru …

Jaké byly první americké urbanistické vize? Proč je neudržitelný koncept předměstí? A jak vypadaly boje o podobu poválečného New Yorku? Tři snímky zkoumající podobu zámořské městské krajiny ukazují, k čemu vedly původní velkolepé architektonické plány.

Média jsou přesycená jídlem. Gastronomické soutěže, pořady a videa vytvářejí kulturu hvězdných šéfkuchařů i domácího vaření. Druhá řada seriálu Medvěd ukazuje, že v profesionální kuchyni to vypadá jinak. A že o tom lze vyprávět strhujícím způsobem.

Tříhodinový portrét brilantního fyzika Roberta Oppenheimera režisér Christopher Nolan konstruuje jako tíživý konverzační opus, v němž skrze protagonistu uvádí publikum do tísnivého stavu. Historické drama o vynálezu atomové bomby je nejtíživější, když hledí do budoucnosti.

Osmidílná minisérie Den po dni je pečlivým záznamem okolností jedné z nejtragičtějších průmyslových nehod poslední doby. Silný důraz na detaily a faktografickou přesnost se bohužel pojí s rozvleklostí a snižuje diváckou atraktivitu seriálu.

Festivaly jsou místem, kde se často extaticky tleská, nebo naopak bučí. Na tom letošním karlovarském se představila řada očekávaných, ambiciózních, dlouho připravovaných českých snímků. A z reakcí na některé z nich se zdá, že hotel Thermal a jeho blízké okolí musí být v zajetí nějaké magické …

Jedenáctý film Wese Andersona pokračuje v odklonu od narativních tradic. Snímek pohrávající si s prvky westernu, sci­-fi či divadla obsahuje režisérovy trademarky i oblíbené motivy, zároveň je však variuje, dekonstruuje a stanoví vlastní pravidla. Jedná se o dosud nejkomplexnější autorovo dílo.

Polský senior Andrzej Szwan je nejstarší drag queen v Evropě. Režisérka Bogna Kowalczyk ho zachycuje jako vitálního člověka, který stále hledí kupředu. Její sympaticky civilní portrét je nenásilným, přesto však silným politickým gestem v boji za lidská práva v konzervativním Polsku.

Evropské sociální kinematografii v posledních letech chybějí silná témata i energie, jakou v minulých dekádách měli „­auteuři“ jako Mike Leigh, Ken Loach, Jean­-Pierre a Luc Dardennovi či Andrea Arnold. Namísto pronikavých charakterových studií a dějové dynamiky, diktované …