Do českých kin se dostává oslavovaný dánský snímek Utéct, který získal i několik nominací na Oscara. Zpověď afgánského imigranta měla mít původně podobu rozhlasového dokumentu, nakonec ale dostala anidokový formát. Animace pomáhá sdělit to, co sám protagonista nedokáže vyslovit.

Sekci Opus Bonum loňského festivalu Ji.hlava vyhrál slovenský dokument Čiary. V čísle věnovaném sídlištím se k tomuto poetickému pohledu na Bratislavu očima několika kreativních outsiderů vracíme.

Italský režisér Paolo Sorrentino na sklonku loňského roku uvedl svůj nový snímek Boží ruka. Vyprávění o dospívání v Neapoli osmdesátých let charakterizuje těkavost, uvolněnost a mladická zvídavost – tu ovšem film zároveň vyžaduje od diváků.

Jeden z nejvýznamnějších íránských filmových tvůrců současnosti Asghar Farhádí ve svém novém snímku Hrdina opět zkoumá otázku pravdy a její role ve společnosti. Tentokrát se ovšem věnuje i fenoménu sociálních sítí v represivním režimu.

Soutěžní reality show RuPaul’s Drag Race v loňském roce odstartovala řadu lokálních mutací. Potvrdila tím status pořadu, který do velké míry proměňuje podobu dragové kultury. Jedním z klíčových témat, jež v poslední době řeší, je zastoupení různých forem dragu a rozmanitých queer identit.

Dvě nejvýraznější a nejtradičnější reality show stanice CBS, Big Brother a Survivor, mají za sebou v mnoha ohledech výjimečné nové sezóny. Klíčovým tématem se stala role rasy a genderu v základním nastavení obou formátů.

Styl giallo – spojený s tvorbou Daria Argenta – vzkvétal v Itálii v sedmdesátých letech, v poslední době se k němu ale filmaři vracejí. K vlně neo gialla patří také trojice snímků Berberian Sound Studio, Střihač a Nůž v srdci, v nichž se hlavním motivem stává samotný proces natáčení …

Asia Argento, dcera Daria Argenta a herečky Darie Nicolodi, má za sebou turbulentní kariéru mezinárodní herecké hvězdy. V autobiografické knize Anatomie divokého srdce kromě svého bohémského života popisuje také domácí násilí v dětství a zkušenost se sexuálním predátorem Harveym Weinsteinem.

Výrazným znakem Argentových filmů je přehlcenost uměleckými artefakty, které dostávají nové, zlověstné významy. Hudba či obrazy se stávají spouštěči vraždění a zároveň stopami, jež vedou k odhalení vrahů. Je přitom jedno, zda jde o Verdiho operu nebo brakový horor promítaný v městském kině.

Italský režisér, scenárista a producent Dario Argento se dlouhodobě těší pozornosti fanoušků filmových hororů, ale také cinefilů, kteří si potrpí na náročné divácké zážitky. Jeho surreální, artistní styl vychází jak z populárních žánrů, tak z vlivů autorské, modernistické kinematografie.