Groteskní road movie podle prózy Jáchyma Topola Citlivý člověk je pouť časoprostorově neukotvenou krajinou. Debutující režisér Tomáš Klein, podobně jako jeho učitel Jan Němec, podřizuje fragmentární vyprávění i mizanscénu vnímání postav. Surová prvotina je věrná Topolově poetice.

Režisér Matěj Chlupáček a scenárista Miro Šifra se pokusili překonat provinčnost tuzemského detektivního dramatu. Jejich retro kriminálka Úsvit neukazuje zakonzervovanou minulost, ale hledá v historické látce aktuální témata, jako jsou emancipace či intersexualita.

Snímkem o diktátorovi Augustu Pinochetovi se chilský filmař Pablo Larraín vrací k lokálním tématům svých raných děl. A podobně jako ve svých předchozích netradičních portrétech známých osobností pracuje s vyhraněnou estetikou. Hororové podobenství Hrabě je provokací i úvahou o povaze zla.

Filmové drama Damiana Kocura je dalším z řady mezinárodně úspěšných polských snímků, které se inspirují skutečností a kriticky hledí na současnou společnost. Suverénně natočená prvotina z maloměstského sídliště je portrétem místa, kde umírají ambice a rodí se nebezpečné frustrace.

Filmařská dvojice Jean­-Pierre a Luc Dardennové v novince uvedené v hlavní soutěži festivalu v Cannes zkoumají, jak se Evropa staví k přistěhovalcům. K tématu přistupují s podobnou empatií a vypravěčskou suverenitou, s jakou v předchozích snímcích sledovali osudy chudých Belgičanů.

Dívčí komedie Všem klukům, které jsem milovala vyvolala hned po svém uvedení v roce 2018 velký zájem. Šlo o první mainstreamový snímek svého druhu s asijskou Američankou v hlavní roli. A také o empatické dílo, které umí promlouvat o falešném sebeobrazu a nejistotách mládeže 21. století.

Na konci milénia se objevily snímky, které přinesly ironický pohled do zákulisí klání o královnu krásy. Tituly jako Slečna Drsňák či Krása na zabití s nadsázkou hleděly na skanzen provinční Ameriky a na její pokrytecké obyvatele vyžívající se v elitářství a povrchní zábavě.

Celovečerní scenáristický debut komičky Tiny Fey Protivný sprostý holky vnesl do žánru dívčí komedie jízlivější satirický tón. Variace na klasické popelkovské romantické příběhy zdůrazňovala jiné linky než happy end v náručí okouzlujícího prince a nabourávala stereotypy o filmech pro mládež.

Na přelomu tisíciletí vznikla řada volných adaptací her slavného alžbětinského dramatika. A velká část z nich patří do žánru teen komedií. Ty nejpovedenější stojí na jemných posunech či vyjednáváních s předlohou a nacházejí emancipační přesah pro mileniální mládež.

Dílo Johna Hughese z osmdesátých let svým empatickým přístupem k dospívajícím a outsiderům inspirovalo nejen nezávislé režiséry následující generace, ale i řadu dnešních tvůrců snímků pro mládež. S vlivným autorem se dodnes poměřují všichni, kdo mají v žánru teen komedií větší ambice.