Ojedinělý výstavní projekt Oslobodený priestor kurátorky Petry Hlaváčkové zkoumá svět architektury feministickou perspektivou. Ta jí pomáhá odkrývat vnitřní nerovnosti nejen v rámci oboru, ale i v architektuře samotné.

Žen v architektonickém kánonu najdeme pomálu, ačkoli jich v této profesi působilo po celé 20. století mnoho. S teoretičkou kultury Petrou Hlaváčkovou jsme hovořili o tom, kam a proč architektky mizely a co dělaly pro to, aby se své práci mohly věnovat.

V prostoru bývalých ostravských jatek pokračuje program zkoumající komplikované vztahy lidí a zvířat. Kurátorský projekt Uprchlá, našel skrýš, stále uniká, připravený pro galerii PLATO, se snaží dát hlas jiným než lidským živočichům a pochopit, jak nahlížejí na soužití s lidmi.

Nejvýznamnější české ocenění pro mladé, nastupující umělce a umělkyně má projít zásadními změnami. Jak se na výstavě 34. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého projevují problémy s nastavením jejích současných podmínek? A jakým způsobem je chce organizační tým v následujících ročnících zlepšit?

V galeriích v Česku a na Slovensku můžeme v současnosti pozorovat novou vlnu výstav, festivalů a projektů věnujících se LGBTQ+ komunitě a queer tématům. Jak se za posledních patnáct let proměnil pohled na to, co je queer reprezentace a umělecká praxe?

Queer kultura neprezentuje pouze předem dané identity, nenormativní zkušenosti utvářejí také specifickou senzibilitu a způsoby čtení. Jedním typem takové vnímavosti je camp, láskyplná ironie zpochybňující hranice mezi kýčem a uměním, nízkým a vysokým, formou a obsahem nebo divadlem a životem.

Třináctý ročník Fotograf Festivalu představuje všudypřítomné digitální prostředí jako neuchopitelný prostor, ve kterém je stejně možná emancipace jako manipulace. Výstava #hypertension23 zpochybňuje hranice mezi virtuálním a fyzickým a zkoumá jejich společnou budoucnost.

Sametová revoluce znamenala zlomový bod pro většinu státních institucí a transformaci v novém politickém systému se nevyhnuly ani regionální galerie. V následujících třech dekádách se postupně ukázalo, jak zásadně se mohou lišit nové podoby galerií, jež byly původně součástí homogenní sítě.

První vlnu zakládání československých regionálních galerií obvykle řadíme do padesátých let minulého století. Tento plán je však ještě o něco starší, než se běžně vykládá. Jak se formovala a realizovala ojedinělá koncepce zpřístupňování výtvarného umění nejširší veřejnosti?

V malých městech bývají regionální galerie z praktických důvodů často slučovány s místními muzei v jeden celek. To, co se na první pohled jeví jako značné omezení, se může za určitých okolností stát výzvou, která s sebou přináší nové perspektivy a jedinečné příležitosti.