Jak mohou současní hudebníci a hudebnice komunikovat s uměleckými díly, aniž by se jednalo o pouhý „zvukový doprovod“? Podoby takového dialogu zkoumá v prostorech Trojského zámku výstavní projekt Galerie hlavního města Prahy Album zpomalených obrazů.

Výstava Memory Building Sites v pražské Galerii 35M2 vznikala jako dialog mezi výzkumem kurátorky Denisy Tomkové a díly Kvet Nguyen a Quynh Trang Tran, umělkyň z nejmladší generace vietnamské diaspory. O tématech identity a kulturní paměti jsme hovořili s kurátorkou a jednou z tvůrkyň.

Jakých podob mohou nabývat umělecké protesty odehrávající se stranou výstavních sálů a jaký význam by takové umění mělo nést? O vyjádření jsme požádali několik českých kolektivů a umělců, kteří mají k problematice uměleckého protestu blízko.

Osmileté období mezi roky 2015 a 2023 se v Polsku neslo v duchu řady protestů proti konzervativním rozhodnutím tehdejší vládnoucí koalice. Jakou roli hrálo výtvarné umění na demonstracích a jak se aktivismus a protivládní postoje projevovaly ve veřejných i soukromých galeriích?

Když se ještě jednalo o šokující čin, fotografie politých obrazů od slavných malířů se objevovaly mezi hlavními zprávami dne. Netrvalo však dlouho a tyto intervence se staly pouhou kapitolou v dějinách klimatického aktivismu, kterému dnes docházejí síly i způsoby, jak zaujmout.

Aktivistické upozorňování veřejnosti na nutnost vyrovnání se s koloniální minulostí má v posledních letech často viditelnější výsledky než odborná akademická debata. Jaký vliv mají na praxi evropských muzeí občanské protesty, které volají po dekolonizaci etnografických sbírek?

Do konce září lze ve Velké dvoraně pražského Veletržního paláce a také v Lidické galerii navštívit třetí ročník bienále Ve věci umění. Jakou roli v této přehlídce umění hraje téma vztahu mezi venkovem a městem? Jak se bienále od svého založení proměnilo a kam směřuje?

Slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová v posledních týdnech znovu upoutala mezinárodní pozornost, když se rozhodla pokračovat v odvolávání vedení kulturních institucí. Došlo i na ředitelku Slovenské národní galerie Alexandru Kusou.

Levicová scéna je rozdrobena do mnoha antagonistických táborů, které se navzájem kritizují, aby daly najevo svou morální nadřazenost. Je vůbec možné tyto vyčerpávající vnitřní boje překonat a postavit se hrozbě vzrůstajícího pravicového extremismu? Jak se tato výzva jeví s ohledem na zkušenost …

Po zemětřesení, které roku 1963 zničilo celou Skopji, se vzedmula vlna mezinárodní podpory, díky které v nově postaveném městě vznikla také sbírka moderního umění. Zpětný pohled na tuto událost na výstavě Žádný pocit netrvá věčně v Národní galerii otevírá mnoho kritických otázek.