Skupina Pretty Old Sound hraje destruktivní rock. Destruktivní ne proto, že by jako mnoho současných kytarovek nostalgicky snila o dobách, kdy (sebe)ničení bylo základním rock’n’rollovým modem vivendi, ale kvůli tomu, že jediný stálý člen kapely, původem bulharský kytarista a zpěvák Dimitar Dimov kolem sebe udržuje konstantní destrukční pole. To způsobuje, že Pretty Old Sound – ať už je aktuální složení jakékoli – prakticky nejsou schopni odehrát koncert, o kterém by se dalo říct, že byl průměrný; reakce jsou zpravidla buď nadšené, nebo naopak zcela znechucené, navíc se často prolínají. Nejnovější obsazení se dá nicméně považovat za hvězdné: frontmana doplňuje baskytarista Emil Prachař ze skupiny Vole a kolektivu Hluch Crew a v Berlíně usazený australský bubeník Chris Hughes, který působil například v kapelách The Fatal Shore nebo Hugo Race & The True Spirit.

https://prettyoldsound.bandcamp.com/

Ruinu je noise-improvizační trio z prvního vrhu pražského vydavatelství Klang-und-Krach. Jan Klamm a Patrik Pelikán používají kytaru, respektive saxofon způsobem, který je pro nástroje ponižující: hrají na ně, jako by je odhazovali. Pomocí diktafonů fragmentarizují vznikající zvukovou matérii, zatímco perkusista Ondřej Parus se svými údery snaží zakopat do země vše, co Klamm s Pelikánem rozloží, a když už se to dál nedá vydržet, všichni tři se začnou řídit heslem „nejrychlejší přežije“. Existence kapely tak není závislá na souhře, nápadech nebo energii, ale spíš na tom, jestli je ještě co odhazovat, rozkládat, zakopávat a před čím utíkat. Od roku 2007 vydali řadu nahrávek, spolupracovali například s vokalistou To Live & Shave in LA Tomem Smithem nebo s improvizátorem Martinem Klapperem.

https://ruinu.bandcamp.com/

Vstup: 80,-. Konec striktně v 22:00!

Koncept „tichého“ koncertu, recipovaného prostřednictvím sluchátek, proslavil festival Le Placard, který roce 1999 založil pařížský hudebník Erik Minkkinen (známý ze skupiny Sister Iodine a dalších experimentálně hudebních formací). Od té doby se tato nomádská, v reálném čase streamovaná akce uskutečnila na mnoha místech po celém světě. V Česku sluchátkový festival inicioval v Praze usazený francouzský hudebník Romano Krzych – první ročník proběhl v roce 2012 v Komunikačním prostoru Školská 28 a spolupracovaly na něm ještě kulturní čtrnáctideník A2 a vydavatelství KLaNGundKRaCH. Další ročník se uskutečnil roku 2015 v Karlin Studios. V loňském roce jsme se k tomuto formátu vrátili v rámci koncertní série A2+ nezávisle na mateřské platformě Le Placard.v žižkovském prostoru Punctum.

Ideou festivalu, během něhož posluchači vnímají živou hudbu prostřednictvím sluchátek, je vytvořit intimní prostor pro poslech hudby nikoli v izolaci domova, jak bývá běžné, ale ve společnosti dalších lidí. Toto pojetí živého a zároveň zcela privátního poslechu hudby (ale třeba i mluveného slova nebo terénních nahrávek) si získalo mnoho příznivců na celém světě – částečně i proto, že produkce nejde jen do sluchátek na daném místě, ale bývá také streamována po internetu.

Festival je otevřený nejen posluchačům, ale i účinkujícím, nemá pevnou dramaturgii, pořadí je ponecháno na vystupujících. Každý, kdo chce přispět svým živým vystoupením nebo třeba DJským setem, se může přihlásit, zapojit své vybavení a zahrát (technická omezení daná charakterem sluchátkového festivalu k účasti nicméně předurčují především elektronické a tišší akustické hudební projekty).

Pořadatelé: A2, Romano Krzych, KLaNGundKRaCH, Punctum.

Cyklus A2+ probíhá s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Městské části Praha 4 a nadace Český hudební fond.

Kontakt: [email protected] (CZ, EN), [email protected] (FR,EN)

Technická podpora: Handa Gote

Duo Diatribes tvoří ženevští hudebníci Cyril Bondi a d’incise. Společně vedou promotérský kolektiv a label INSUB., zaměřený na elektroakustickou, improvizovanou i komponovanou experimentální hudbu. Diatribes hrají od roku 2004 a jejich zaměření původně vycházelo především z vlivů free jazzu, noiseu, musique concrête a volné improvizace. S postupem let se produkce obou hudebníků, postavená především na využití perkusí a elektroniky, vyvíjela směrem k výrazové oproštěnosti, introvertnímu zkoumání tvůrčího procesu a sledování detailních zvukových struktur. Prostě řečeno: k jemnosti a jednoduchosti při zachování původní tenze. Poslední, značně minimalistické album Sistere vydali Diatribes letos na novém slovenském labelu Mappa.

Lambs Gamble je americko-kanadské trio produkující poloimprovizovanou hudbu rozkročenou mezi experimentální elektronikou, noisem, free jazzem a dekonstruovaným rockovými formami. Původně – od roku 2002 – šlo o příležitostný projekt basisty a hráče na elektroniku George Cremaschiho (KRK, Pražský improvizační orchestr) a perkusisty Fritze Welche (Peeesseye), jejichž spolupráce vyústila albem Memory Collapse, v roce 2009 se připojil kytarista, hráč na elektroniku a vokalista Eric Boros, známý ze skupiny Vialka. V trojici posléze vydali studivou desku Casual Pustule Lingo a živou nahrávku Jazz Puke on the Presidential Dancefloor. V letošním roce se skupina vrátila s LP Farewell Body Bags (Discombobulate Records).

Berlínský trumpetista Axel Dörner od devadesátých let rozvíjí naprosto ojedinělý přístup ke hře na trumpetu, který v roce 2001 prezentoval na nahrávce s prostým názvem Trumpet. Od té doby až do současnosti platí, že na trumpetu hraje jako nikdo jiný. Během uplynulých patnácti let se Dörner v různých koutech Evropy a v rámci rozmanitých improvizačních seskupení potkával s hráčem na amplifikovaný pletací stroj Dopleta 180 Ivanem Palackým a také s trumpetistou Petrem Vrbou, který v poslední době čím dál víc pracuje i s elektronikou. Nyní  se vydávají na cestu po několika městech České republiky, aby v triu koncentrovaně navázali na minulá setkání.

Odkazy:

Diatribes

http://www.dincise.net/diatribes/diatribes.html

https://diatribes.bandcamp.com/

https://mappa.bandcamp.com/album/sistere

https://www.youtube.com/watch?time_continue=26&v=LPGTDyPtNNI

Lambs Gamble

https://vimeo.com/203855541

http://freemusicarchive.org/music/Lambs_Gamble/

Dörner/Palacký/Vrba

www.axeldoerner.org 

www.palacky.org 

http://artycok.tv/9097/ivan-palacky)

www.vrrrba.cz

http://punctum.cz

https://www.advojka.cz/a2plus

http://www.alternativa-festival.cz/

Elektroakustický improvizační projekt malířky Ivety Plné Poprvé a za peníze je založený na soustředěném zkoumání zvukových možností hudebních nástrojů (kytara, foukací harmonika), vibrujících elektrických přístrojů i nejrůznějších předmětů, které buď zní či rozeznívají, anebo naopak ve vztahu ke zvuku fungují jako překážky. Jako hlavní prostředek – nástroj ohledávání – slouží kontaktní mikrofon. Třením, vibracemi a různými manipulacemi vzniká pestrá sonická matérie, která je v nejlepším slova smyslu nepředvídatelná: je mnohdy přebuzená a třeskutá, přitom ale křehká a plná detailů. Občas se z hlukového podhoubí překvapivě vynoří i zárodky harmonie. Tvorba Poprvé a za peníze implicitně manifestuje, že i práce s nahodilými prvky vyžaduje maximální míru koncentrace, pečlivosti a trpělivosti.

Thisnis je slovensko-maďarské trio, které vzniklo v roce 2016 a zatím koncertovalo především v Budapešti. Bubeník Áron Portoleki, akordeonista Ádam Móser a multiinstrumentalista Miroslav Tóth, který v Thisnis hraje především na alt- a sopránsaxofon, spolu hráli už ve formaci Funeral Marching Band. Svůj nový projekt popisují jako „trio metažánrových variací“. Je to tak trochu freejazz, trochu umění a trochu sveřepý experiment, který se neobejde bez nadhledu a legrace – to když se žánrové variace projevují deformacemi někdejších avantgardních hudebních forem, jež nicméně ani po své „dekonstrukci“ zpravidla nejsou úplně nezřetelné. Tóthův dadaistický vokální projev si patrně vzal něco z Raoula Hausmanna a něco zase z televizních pohádek, to ale neznamená, že neumí překvapit. Naopak. Ukazuje se, že exces a akademismus si občas docela rozumějí.

Francouzský jednočlenný elektronický projekt Ragequit staví především na hluku a dronech ale nedělá mu problém dovést své sety k rytmičtějším polohám. Jeho vlastní popis svou dikcí působí, jako by šlo spíše o tajnou armádní akci než o koncert: „Syntezátory, reverb, zkreslení, kytarový zvuk a mikrofon vytvářejí drone, ambient, noise a přecházejí z pomalého bzučení až k uvolnĕní zbĕsilé radiace.“ Ale kdo ví, možná si nakonec budete připadat jako na párty.

Vstup: 100 CZK

http://poprvazapenze.bandcamp.com

https://www.youtube.com/watch?v=1p3GP23ljpQ

https://www.youtube.com/watch?v=-JEPG73QOV0

https://rageq8.bandcamp.com/track/apache-1

http://punctum.cz/

https://www.advojka.cz/a2plus

Aspec(t) Zalaski je spojení italského improvizačního dua Aspec(t) a polského bubeníka Andrzeje Załęského, které po koncertní spolupráci ve Varšavě v roce 2012 vyústilo ve společnou desku Droga (Monotype Records 2015). Neapolští zvukoví experimentátoři SEC_ a Mario Gabola našli v Załęského překotných, nepředvídatelných rytmech a neartikulovaném „zpěvu“ ideální doplněk ke svým výbušným, zhusta přerušovaným improvizacím, založeným na manipulaci s kotoučovým magnetofonem a práci s fotosenzitivním systémem zpětných vazeb.Výsledkem je žánrově nezařaditelná hudba, v níž se kloubí nevypočitatelnost volné improvizace, sofistikovanost soundartu, intenzita noisu a energie punku či hardcoru. Na aktuálním turné skupinu doplní filmař a videoartista Andrea Saggiomo alias 70fps.

Původně sólový, experimentálně laděný projekt Kanaďana Roryho Hincheyho Alpha Strategy se postupně přetransformoval ve čtyřčlennou noiserockovou kapelu, v jejíchž nahrávkách je možné zaslechnout vlivy Public Image Ltd., Birthday Party nebo The Jesus Lizard. Zatím poslední deska Drink the Brine, Get Scarce (2015) byla nahraná v Electrical Audio Studios Stevea Albiniho, nicméně skupina je působivá především naživo. Ačkoli jde o písňovou tvorbu se vcelku přímočarou rockovou energií, Alpha Strategy si zachovávají všudypřítomný neurotický puls a smysl pro disonanci. Výsledná podoba jako by upomínala na to, že hudbu si lze sice užít, ale nepříjemné stránky skutečnosti nikam nezmizí.

Vstup: 100 CZK

http://www.toxorecords.com/aspec(t)/

https://vimeo.com/214847778

https://alphastrategy.bandcamp.com/

https://www.advojka.cz/a2plus

http://www.potrva.cz

Victoria Shen se ve svých videích na čistě vizuální rovině pokouší zachytit absurdnost obrazů, které každodenně konzumujeme. Její hudební performance, které jsou často doprovázeny projekcí, jsou syrovější a živelnější. Shen používá především podomácku vyrobené analogové syntezátory, kontaktní mikrofony a další DIY elektroniku. Její přístup k hudbě, jak sama uvádí, je „skulpturální“ – zvuk tvaruje jako objekt a pracuje s ním jako s fyzicky přítomnou matérií, kterou lze během vystoupení opracovávat. Klíčovým aspektem se tak stává textura. Harsh noise je zde jen limitní definicí.

Několik let hibernující projekt 2 Horses Too Many se před nedávnem připomněl v rámci série Wakushoppu, kde si Patrik Pelikán a Petr Vrba – ten večer polovina pražsko-budějovické fúze Bahnhoffreundshaft – v první fázi večera zahráli ve dvojici. Zatímco dříve byli posluchači zvyklí spíše na jemnější improvizaci, v níž nechyběla ani souhra dechových nástrojů, tentokrát spolu mnohem syrovějším způsobem komunikovala především Vrbova výbušná elektronika a Pelikánovo neurotické obrábění steel kytary, doprovázené praskáním kontaktních mikrofonů. Obnovená spolupráce by mohla konečně naplnit potenciál, jejž v sobě obsahuje název projektu: když jedna věc schází, nejlepší je udělat pár rychlých pohybů a zjistit, že ve skutečnosti dvě věci přebývají.

Kontrabasista The Pololáníks Martin Lauer se ve svém sólovém projektu Autopoetik zabývá tvorbou umělých či utopických zvukových krajin, které formuje ve víru improvizačních reakcí na předem nahrané zvuky, smyčky a terénní nahrávky a v nichž se kloubí přírodní a lidské zvuky s právě utvářenou hudební matérií. Ta ovšem není primárně motivována strukturními hudebními principy, nýbrž spíše energií a dynamikou nenadálých spojení mezi různorodými zvukovými projevy.

Vstup: 100 CZK

https://soundcloud.com/evicshen
https://soundcloud.com/klangundkrach/sets/pelikan-vrba-placard-headphone

https://soundcloud.com/autopoetik

https://www.advojka.cz/a2plus
http://www.potrva.cz

Na jubilejním sedmdesátém večeru série A2+ vystoupí francouzské dívčí trio Badaboum, které originálním způsobem rozvíjí postpunkové vlivy, mechanicko-elektronický, k dadaismu a patafyzice odkazující projekt Autoknack a pražské hypnoticky elektronické duo Trans Soma. Koncert pořádá kulturní čtrnáctideník A2 ve spolupráci s kontrakulturní agenturou Rogomichkin.

Francouzský projekt Autoknack se sám definuje slovy „mekanik elektronik“, a aby bylo všechno ještě trochu jasnější, můžeme si představit „dadaisticky strojovou píseň, kterou zpívá vycpaná vrána“. V jiném podobně výstižném popisu se mluví o spojení mašinérie, nedivadelního divadla a francouzské estrády. Autoknack vydal split kazetu na labelu Animal Biscuit, pro jehož estetiku je spojení mezi animalitou a vivisekcí, primitivismem a strojovostí klíčové. Mimochodem, takzvaná DIY taxidermie („vycpi si sám“) není jen zdroj dadaistických metafor, ale skutečná záliba: „Emily vytáhne ze svého kuchyňského mrazáku zmrzlou vránu, odnese ji do garáže a položí na kovový stůl. Zapálí vonnou svíčku, pak vezme do ruky skalpel a začne zručně odstraňovat tenkou vrstvu pokožky z ptačího hrudníku. Ve vzduchu je cítit zápach hnijícího masa...“
https://www.youtube.com/watch?v=gjVfc-n4Ig8
animalbiscuit1.bandcamp.com/track/pile-autoknack
bonnehumeurprovisoir.free.fr/animalbiscuit.htm

V „all-stars skupině“ Badaboum se sešly tři výrazné hudebnice z francouzské nezávislé scény, konkrétně z kapel Headwar, The Dreams a Dudu Geva. Společně produkují postpunkem ovlivněnou hudbu, v lecčem připomínající například skupiny LiLiPUT (původně Kleenex) nebo Malaria!. Tyto vlivy doplňují vlastními rezonujícími výstřednostmi – především symptomatickými, občas tajuplně, jindy strašidelně znějícími klávesovými linkami a primitivistickým skandováním ve francouzštině, italštině nebo němčině. V roce 2015 skupina vydala eponymní debutové LP na značce Bruit Direct Disques.

https://www.youtube.com/watch?v=DWqTkJCAUBc

Trans Soma hráli poprvé na nedávném vynikajícím festivalu pro sluchátka v Punctum. Žluna Sýkora vytváří rytmické smyčky pomocí efekty upraveného hlasu, ruchů zachycených mikrofonem při nahrávání a starých kláves. Ondřej Parus (Sister Body, Lightning Glove, Ruinu) se přidává s minimalisticky efektovaným samplerem. Hluboké zachycování. Oslavy za hrobem. Chceme to znovu prožít.

https://www.youtube.com/watch?v=U26zOg13ctE

https://www.facebook.com/events/453850501645635

http://punctum.cz/
https://www.facebook.com/rogomichkin/
http://advojka.cz/a2plus

Ideou festivalu, během něhož posluchači vnímají živou hudbu prostřednictvím sluchátek, je vytvořit intimní prostor pro poslech hudby nikoli v izolaci domova, jak bývá běžné, ale ve společnosti dalších lidí. Toto pojetí živého a zároveň zcela privátního poslechu hudby (ale třeba i mluveného slova nebo terénních nahrávek) si získalo mnoho příznivců na celém světě – částečně i proto, že produkce nejde jen do sluchátek na daném místě, ale bývá také streamována po internetu.

Festival je otevřený nejen posluchačům, ale i účinkujícím, nemá pevnou dramaturgii, pořadí je ponecháno na vystupujících. Každý, kdo chce přispět svým živým vystoupením nebo třeba DJským setem, se může přihlásit, zapojit své vybavení a zahrát (technická omezení daná charakterem sluchátkového festivalu k účasti nicméně předurčují především elektronické a tišší akustické hudební projekty).

Pořadatelé: A2, Romano Krzych, KLaNGundKRaCH, Punctum.

Cyklus A2+ probíhá s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Městské části Praha 4 a nadace Český hudební fond.

EN:

Prague Headphone Festival was inspired by Le Placard. It was initiated by French musician Erik Minkkinen (known as a member of Sister Iodine and other experimental music projects) in Paris 1999, since then the concept has grown to an international streaming festival, with many cities providing listening rooms for local and remote performances. French musician Romano Krzych introduced Le Placard in Prague in 2012 in cooperation with A2 magazine and KLaNGundKRaCH at Školská 28 Gallery. Then it was set up again in 2015 at Karlin Studios and now the same collective of organizers returns with the same format but this time independently of the home platform. There is no fixed line-up and no tacit order or hierarchy and the attendance is free: anyone who wishes to perform can subscribe for a live or DJ set, plug the personal gear and perform.

Organizers: A2, Rogomichkin, KLaNGundKRaCH, Punctum.

www.advojka.cz/a2plus
http://phf.klangundkrach.net

Pro tvorbu Sandy Ewen i Stevea Jansena je typická kompozičně minimalistická, hutná textura s bohatým rastrem zvukového materiálu, jehož „zrnitost“ je třeba vnímat zároveň na škále jemnosti i drsnosti, podobně, jako když se mluví o kvalitě brusného papíru, vhodného pro opracování druhořadého materiálu. Jemnost je zde měřítkem strukturální drsnosti a naopak. Sandy Ewen je experimentální kytaristka a zvuková umělkyně, jejíž tvorba se pohybuje mezi volnou improvizací, elektroakustickou kompozicí a (díky spolupracím) free jazzem. Využívá nalezené objekty a nestandardní hráčskou techniku. V současnosti působí v projektech Etched in the Eye a Garden Medium, spolu s kytaristou Tomem Carterem tvoří duo Spiderwebs. Všechny tyto formace loni vydaly album. Vystupovala nebo nahrávala mimo jiné s americkým kytaristou Weaselem Walterem, nizozemským skladatelem a experimentátorem Jaapem Blonkem, basistou Damonem Smithem nebo kytaristou Henrym Kaiserem. Představila se například na sanfranciském festivalu experimentální hudby Outsound New Music Summit nebo austinském No Idea Festivalu. Steve Jansen (jmenovec britského bubeníka skupiny Japan) se ve své zvukové tvorbě soustředí na manipulaci s magnetofonovým páskem a hru na elektrickou kytaru a alt saxofon, využívá také terénní nahrávky. Spolupracoval například s Robem Mazurekem, Henrym Kaiserem, Jamesem Fellou, Chrisem Cogburnem nebo Damonem Smithem. Působí v Holy Ghost Triu a řadě dalších projektů. Hrál v mnoha zemích včetně Jižní Ameriky a Afriky, jeho nahrávky vyšly v různých nezávislých vydavatelstvích. Poslední z nich je kazeta An Error Occured z letošního února.

Pražský projekt Sova smrti je založen na jednoduchém, striktně dodržovaném principu: Tomáš Míka hraje na šestistrunné banjo a posílá signál Janu Faixovi, který ho naživo elektronicky procesuje a sampluje. Výsledný výstup, jak ukazuje například loňské eponymní album, ovšem zahrnuje tolik rozmanitých hudebních poloh, že posluchač snadno na konceptuální východisko zapomene a nechává se volně unášet od jednoho sonického stanoviště ke druhému. Míka střídá různé rejstříky hraní a Faix s tímto pestrým materiálem zachází podobně eklekticky: nedělá mu problém ponechat ho v surovém stavu, ale stejně tak se ho nebojí změnit k nepoznání. Vzájemný vztah obou hudebníků je mutualistický – jeden parazituje na druhém a oběma je to ku prospěchu. Potvrzuje to i skutečnost, že skupina si dokonce Svytvořila svoji vlastní mutaci zvanou Datel zkázy, v níž Tomáše Míku nahradil Ian Mikyska.

Miroslav Tóth (1981) je slovenský skladatel a saxofonista specializující se na soudobou vážnou hudbu, improvizaci, filmovou či elektroakustickou kompozici. V současné době je doktorandem na katedře skladby na HAMU v Praze. Je mimo jiné autorem jednoaktové opery Zázračná masážna tyč pre úradnikov vo verejných inštitúciach a tří videooper – Zuz za zub, Oko za oko a Tyč. Hraje například v uskupeních Dunkeltherapie, Funeral Band či Shibuya Motors. V roce 2006 založil proměnlivý improvizační orchestr Frutti di Mare. S podobně fungujícím orchestrem Musica Falsa et Ficta v roce 2015 vydal album skladeb Martina Burlase Hexenprocessen. Je také autorem námětu pro připravovaný cyklus dokumentárních filmů o slovenských skladatelích.

Vstupné: 100 CZK

https://sandyewen.bandcamp.com/
https://thatscoolrecords.bandcamp.com/
https://www.youtube.com/watch?v=SBzUu5V8m5Q

https://poli5.bandcamp.com/album/sova-smrti

http://miro2toth.wixsite.com/home

http://punctum.cz/