Poláci už mají za sebou dlouho očekávané parlamentní volby a tradičně při nich vyměnili svoji vládní sestavu. V předvolební kampani se o otázkách kultury nemluvilo příliš často. Politici se ale často odvolávali na starší i novější polské dějiny. Zdůrazňování národní hrdosti bude tudíž také důležité pro budoucí novou pravicovou koalici.
Výjimečnost letošní situace spočívá mimo jiné v tom, že se konají těsně za sebou volby parlamentní i prezidentské (ty druhé budou 9. a 23. října). To způsobilo dost velký zmatek. Kampaň před parlamentními volbami poměrně dlouho připomínala kampaň kandidátů na prezidenta. Televize vysílala téměř výlučně jejich reklamní spoty a ulice byly plné jejich billboardů. Ještě teď, v prvních dnech po parlamentních volbách, ovlivňuje průběh koaličních jednání stále nevyřešená otázka budoucího polského prezidenta.
Rovná daň a kocour Sylwestr
O post prezidenta se ucházejí hlavně Lech Kaczyński a Donald Tusk, lídři konzervativní strany Právo a spravedlnost a liberální Občanské platformy. Tyto strany byly v posledních čtyřech letech v opozici, zvítězily ale v nynějších parlamentních volbách. Obě strany se již dříve domluvily na společném vládnutí. Překvapivě pak ale volby vyhrála strana Lecha Kaczyńského a jeho dvojčete Jarosława. Výsledky rozmanitých průzkumů přitom dlouhodobě ukazovaly na vítězství liberálů. Druhý z lídrů Občanské platformy Jan Rokita si byl dokonce tak jistý vítězstvím, že šel do voleb s heslem „Premiér z Krakova”. Dnes musí přibrzdit své ambice.
Tu malou část Poláků, která se voleb zúčastnila (volební účast činila 40 %, což je jedna z nejmenších v EU), však nakonec víc oslovila představa státu sociální solidarity, prezentovaná bratry Kaczyńskými. Tedy idea státu, který se stará o nejchudší, nezaměstnané a lidi s malými příjmy. Ve svých reklamních spotech ukazovali docela přesvědčivě, jak budou z chladniček Poláků zanedlouho mizet potraviny a z dětských pokojů oblíbené hračky. To by byl podle nich důsledek realizace jednoho z volebních taháků liberálů, tj. zavedení jednotné daně z příjmu a DPH. Inspirace k tomuto nápadu přišla ze Slovenska, v Polsku ale liberálové navrhovali sazbu ve výši 15 procent.
Téma podoby daní se stalo jedním z důležitějších bodů celé předvolební kampaně a způsobilo mnoho zajímavých okamžiků především v jejích posledních dnech. Strana Právo a spravedlnost zorganizovala například tiskovou konferenci, na které ukázala stůl plný potravin a dalšího spotřebního zboží, které by zdražilo v důsledku zavedení jednotné daně (dnes na ně totiž platí ve většině případů snížená sazba DPH ve výši 7 procent). Občanská platforma opětovala útok za pomoci kocoura Sylwestra, jedné z hraček, které nechává mizet spot konkurenční strany. Politici Občanské platformy přesvědčovali, že jejich plán reformy znamená, že se současná sazba DPH na hračky ve výši 22 procent sníží a plyšoví kocouři budou do budoucna levnější než dnes.
Televizi ovládla pravice
Ještě před zahájením kampaně se stala středem zájmu politiků veřejnoprávní Polská televize. Vysílá pět programů: celostátní TVP1 a TVP2; TVP3 pak tvoří síť regionálních oddělení, pro zahraničí je určen satelitní TVP Polonia a nejnovější program TVP Kultura. Od února 2004 je předsedou Polské televize Jan Dworak, člověk názorově blízký politikům pravice. Ti mají ještě čerstvě v paměti jeho předchůdce Roberta Kwiatkowského, který v podstatě udělal z TVP levicovou a provládní televizi. Tato tvrzení dokládá například fakt, že dva novináři hlavní zpravodajské relace z doby Kwiatkowského se v nynějších volbách ucházeli o poslanecký mandát na kandidátce Svazu demokratické levice.
Aby se podobnému vývoji do budoucna zabránilo, chtějí nyní vítězné pravicové strany zrušit Státní radu pro rozhlas a televizi, politické těleso, které vydává licence, kontroluje skladbu programu a dokonce ovlivňuje i personální rozhodnutí ve veřejnoprávní televizi a rozhlase. Rada existuje od roku 1992, ale ve společnosti nemá příliš velkou úctu – její činnost je spojována hlavně s vnitřními politickými spory. Místo Rady má vzniknout Úřad, který by převzal její pravomoci mediálního regulátora.
Soukromá média patří převážně do německých rukou, ale největší strany se na rozdíl od těch populistických a nacionalistických chovají obezřetně a vyhýbají se sloganům o jejich znárodnění.
Významné dějiny
Na průběh předvolební kampaně měly také vliv honosné oslavy 25. výročí vzniku odborového hnutí Solidarita, které se konaly koncem srpna. Již podruhé se tak letos mohli Poláci hrdě považovat za spoluúčastníky velké události světového významu. Mohli se cítit jako představitelé národa, který dal světu Solidaritu a o pár let dřív papeže Jana Pavla II. Není proto náhoda, že kdo mohl, tak se v předvolební kampani odvolával na hrdinské okamžiky z protikomunistické minulosti. Týkalo se to hlavně Tuska a Lecha Kaczyńského. Na hrdinské okamžiky se často ve svých volebních materiálech odvolávaly také nacionalistické strany, které se ale v konečném výsledku setkaly s téměř nulovou podporou voličů. Tradičně se historickým otázkám věnovaly především pravicové strany. V kampani postkomunistické levice začínaly dějiny Polska až v roce 1989.
Zástupci dvou největších stran často také mluvili o potřebě znovuobnovení morálky a poctivosti ve veřejném životě a také o výstavbě IV. polské republiky. Toto číslování mělo naznačit, že usilují o jiný (rozuměj: lepší) stát, než je současná III. republika, která vznikla po demokratických přeměnách před 16 lety. Měl by to být stát zbavený korupce ve veřejné správě a vedený politiky, kteří nemyslí jen na vlastní zájmy, ale chtějí být ku prospěchu společnosti.
Kulturu jen národní
Smutným konstatováním bude, že otázkám kultury nebyla věnována v předvolební kampani téměř žádná pozornost. Není to ale jistě jenom polská specialita. Lidé – včetně politiků – se zajímají hlavně o ekonomiku, nezaměstnanost, zdravotní péči a podobně.
S ohledem na volební programy vítězných stran lze těžko předpokládat v nejbližší době v kultuře nějaké radikální změny. Dnes je zřejmé, že na post ministra kultury není k dispozici žádný samozřejmý kandidát a obsadí ho určitě jeden z politiků, který by měl být ve vládě, ale není již pro něho volné žádné jiné křeslo. Poměrně krátký volební program Občanské platformy se otázkám kultury nevěnuje vůbec. Lépe to vypadá se stranou Právo a spravedlnost, která ve svém programu vyhradila kultuře samostatnou kapitolu pod titulem „Polská národní kultura – dobro státu”. Tvrdí se v ní například.: „Národní kultura je zdrojem národní identity předávané z jedné generace na druhou, o trvalosti národa zase svědčí snaha o vlastní kulturu a národní dědictví.” Jak vidno, v tomto úryvku je slovo „národ, národní” skloňováno ve všech pádech. Strana bratří Kaczyńských kritizuje dále levicové vlády (a ty mělo Polsko poslední čtyři roky), że „přibrzdily aktivity státu v oblasti kultury”.
Na první pohled se tento zájem o kulturu může zdát pozitivní. Podrobnější pohled však zjišťuje, že se kapitola věnovaná kultuře nachází až na osmém místě v programu strany, která bude určovat chod vlády, a má rozsah jen sedm stran v téměř 150stránkovém dokumentu. Jako jeden z nejdůležitejších nápadů na změny v kultuře je zde uvedena například změna názvu ministerstva, které se má přejmenovat na ministerstvo „kultury a národního dědictví”.
„Mezi morální cenzurou a volným trhem”, tak zněl název článku věnovaného kulturním otázkám v budoucí polské vládě, který byl otištěn 22. září v listu Gazeta Wyborcza. Pro všechny pozorovatele polské politiky je jasné, že strana Právo a spravedlnost – což asi vyplývá také z uvedených řádků z programu – bude plně podporovat jenom jednu část kulturní obce. Přesněji řečeno, bude podporovat kulturu v konzervativním pojetí, bude pěstovat polskou tradici. Mluví se například o připravě Muzea svobody, které by „mělo ukazovat polské snahy směřující k samostatnosti”. Silněji než doposud má být také vyvíjena kulturní diplomacie. Právo a spravedlnost se chce rovněž věnovat „moderní historické politice”. Jde o propagaci polských dějin nejenom mezi Poláky, zvlášť mladými, ale hlavně v zahraničí. „Polsko mělo významnou úlohu v boji se zločineckými totalitními režimy 20. století. Dnes se ale setkáváme se snahami o relativizaci zodpovědnosti za vyvolání druhé světové války,“ čteme v jejich programu.
Se státní podporou naopak nemohou asi počítat nějaké avantgardnější kulturní akce. Politici Práva a spravedlnosti jsou známí svým nacionalismem a politickým konzervatismem. Lech Kaczyński jako primátor Varšavy nesouhlasil například s organizací Pochodu rovnosti na podporu homosexuálů. Oba bratři také prohlašují, že i když homosexualitu přímo neodsuzují, domnívají se, že lidé této orientace by neměli pracovat například jako učitelé.
První měsíce činnosti nové vlády ukážou, nakolik jsou pro ni otázky spojené s kulturou důležité a jakou část ze státního rozpočtu pro ni prosadí. A hlavně začne-li pracovat na na vytváření dlouhodobé vize úlohy státu v této oblasti.
Autor je novinář a překladatel, spolupracovník slovenského deníku SME.