Existence pojízdných prodejen smíšeného zboží je většině čtenářů jistě známa. Zvláště v méně rozvinutých a hůře dostupných oblastech světa jsou běžné i mobilní zubní a lékařské ordinace. Poměrně hojně se můžeme setkat s pojízdným občerstvením či informačními centry všeho druhu. Používají je nevládní organizace i městská policie. Pojízdné knihovny mě však osobně překvapily. Tak trochu asociují agitační vozy sovětského Ruska nebo obrozence vozící po venkově české knihy. Ještě více mě překvapilo, že s těmi nejlepšími se nesetkáte kdesi ve Šluknovském výběžku nebo jiném odlehlém pohraničí, ale v centru Prahy.
Tři pojízdné bibliobusy s úspěchem provozuje Městská knihovna v Praze, kromě dvou vysloužilých Karos i moderní bezbariérovou knihovnu v kamionu Iveco. Byla pořízena za více než pět milionů z peněz od Evropské unie a paradoxně toho mnoho nenajezdí. Od srpna loňského roku nahrazuje povodněmi zničenou pobočku městské knihovny v Karlíně, a přesouvá se proto jen mezi Karlínským náměstím a Invalidovnou. Zbylé dvě Karosy obsluhují oblast Kačerova, Jinonic, Motola, Modřan, Petrovic, Černého Mostu, Čimic, Podolí a Košíku. Městská knihovna jimi pokrývá oblasti, kde nedisponuje dostatečnou sítí místních poboček, a velká sídliště, kde zájem převyšuje jejich kapacity.
Nastupujte, odjíždíme…
Posádku tvoří řidič a knihovník, k dispozici je 3500 svazků, vybrané časopisy a dva počítače s internetem zdarma. Pan knihovník Pavel Machart si pochvaluje velkou míru samostatnosti, která je bibliobusům poskytována. „Sami si rozhodujeme o nákupech, můžeme tudíž reagovat na preference našich čtenářů.“ Zhruba třetinu fondu tvoří dětské knihy, o které je velký zájem, ve zbytku převažuje nejnovější beletrie. K nalezení je tu ale i kvalitní historická literatura a alespoň několik základních titulů ze sociologie, filosofie a náboženství. „O tyto knihy mají zájem hlavně libeňští gymnazisté. Je vidět, že na ně ředitel, mladý pan Klaus, klade vysoké nároky,“ prozrazuje knihovník. „Jen mě mrzí, že nádherné Velké dějiny zemí koruny České si ještě nikdo nevypůjčil.“ Služby bibliobusu využívá 292 zaregistrovaných dospělých čtenářů a 162 dětí. Na internet může každý, kdo Městské knihovně nic nedluží. Mnozí čtenáři si pochvalují kvalitní výběr a dostupnost aktuálních novinek, na které jsou v kamenných knihovnách dlouhé čekací lhůty. Bibliobusy totiž nejsou součástí automatizovaného knihovního systému, takže zde můžete nalézt zapomenutou perlu, která by se jinde ani neohřála. Například na současný komerční hit Šifra mistra Leonarda je v MKP přes devadesát záznamů, ale zde ho dostanete okamžitě. Pan knihovník se snaží fond přizpůsobovat místním podmínkám, je zde tudíž i literatura v romštině. Z multikulturního nadšení jsem ale záhy vyveden. Romští čtenáři se sice vyskytli, ale kvůli pokutám nasbíraným za pozdě vrácené či ztracené knihy se už raději neukazují. Děti do bibliobusu lákal internet, ale zavedením vysokorychlostních paušálů ztratil na atraktivitě – a ty sociálně slabé mají z počítačů posvátnou hrůzu. Přestože podchycovat nové čtenáře se moc nedaří, je služeb knihovny využíváno vydatně, spíše však těmi, co už si předtím našli cestu do běžných poboček. Personál se od jedné do šesti většinou nezastaví a je vidět, že své čtenáře dobře zná. Pravidelní návštěvníci jsou ihned upozorňováni na další tituly a novinky, které by je mohly zajímat, a občas se ve voze odehrají i podnětné diskuse nad přečtenými díly. Rozhodně se nepotvrdilo skeptické očekávání, že knihy si půjčuje jen starší generace. Mezi klienty knihovny se těžko hledá společný jmenovatel, spíše se zdá, že rozhodují čtenářské návyky z rodiny. Mezi půjčovanými knihami vede beletrie, lze tudíž usuzovat, že se televizi a dalším lákadlům dnešního světa ještě nepodařilo zlikvidovat čtení jako formu trávení volného času. Alespoň zatím a alespoň mezi klienty bibliobusů.
Pouští i pralesem?
Pojízdné knihovny nejsou českou specialitou, personál bibliobusů proto absolvoval několik zahraničních stáží a Machart se stal skutečným nadšencem této myšlenky. S úspěchem jsou knihovní vozy provozovány například ve Velké Británii a Slovinsku. Horalé v Julských Alpách jsou na svůj knižní autobus zvyklí a odpustí mu i nějaké to zpoždění kvůli sněhové vánici. Nezastupitelné jsou potulné knihovny ve skandinávských zemích s řídkým osídlením. Finský bibliobus je na cestě osm měsíců v roce po Laponsku a pro mnohé obyvatele odlehlých oblastí je jediným pojítkem s kulturním světem. V zahraničí mají však knihovny nespornou výhodu. Půjčují i hudbu, kvalitní filmy, multimediální disky, a je pro ně tedy mnohem snazší přitáhnout nové čtenáře. O tom se českým knihovníkům může jen zdát.
Na osádce bibliobusu MKP je vidět, že je náležitě pyšná na svůj koráb silnic, a sama iniciativně vybírá vhodné lokality pro svou trasu. Vše ale komplikuje financování projektu. Vozy nesmějí opustit území velké Prahy a případná spolupráce se starosty obcí vázne. Dovedu si představit, že podobná pojízdná knihovna by dokázala nahradit hned několik venkovských poboček a přinesla by jak zkvalitnění služeb, tak úspory. K tomu však chybí vůle i peníze na investice. Kolegové knihovníci tak mimo Prahu nadále rozvážejí svými aviemi knihy napěchované do krabic od banánů a luxusní klimatizovaný bibliobus s vlastní elektrocentrálou, bezdrátovým připojením k internetu a bezbariérovým přístupem stojí v centru metropole, aby se moc neojezdil. Na vaší návsi tak bude dál troubit jen pojízdná prodejna. Knihovnu nečekejte.
Autor je publicista.