Zdá se, že se současnou změnou na předsednickém postu KSČM je pro některé politiky i pozorovatele opravdu těžké nespojovat jisté naděje. Dlouholetý předseda Grebeníček se totiž postupem času stal čímsi na způsob ikony, ve zkratce vyjadřující neschopnost českých komunistů vypořádat se s chybami minulosti, přizpůsobit se polistopadovým podmínkám a alespoň trochu reflektovat výzvy a potřeby současnosti. V této situaci asi člověk ani nemusí být velkým příznivcem parlamentní levice, aby se na výměnu předsedy KSČM těšil. Už proto, že nynější stav na naší politické scéně je poněkud perverzní.
Strana, jež by o sobě ráda tvrdila, že chce v politice reprezentovat avantgardu, revoluční či alespoň nové a neotřelé přístupy, je v našich podmínkách ultrakonzervativní, samožernou sektou důchodců. Bohužel, anebo naštěstí, to pro ty, kteří se životaschopnými alternativami společenského vývoje cítí ohroženi, Vojtěch Filip příliš nadějí na změnu nepřináší. Právě naopak. Přes mladší a líbivější vzhled dává svou minulostí i přítomností jasně na srozuměnou, že je pevně zakotven v temné tradici byrokratických a totalitních deformací komunistického hnutí. Nejlépe je to patrné na nikdy uspokojivě nevysvětlené, a tudíž po zásluze opakovaně připomínané spolupráci s StB.
Předkládáme vám vybrané stránky z Filipova spisu vedeného I. správou StB. Věříme, že výpovědní hodnota tohoto dokumentu pomůže k získání vlastního názoru na působení Vojtěch Filipa ve vysoké politice a hodnotu výroku obvodního soudu v Českých Budějovicích, který prohlásil Filipovu spolupráci za nevědomou. Tento rozsudek, jenž reagoval na odhalení vyšetřovací komise událostí 17. listopadu, padl v roce 1992 v místě Filipova dlouholetého působení. Může už to zpochybnit nestrannost rozhodnutí tohoto soudu? Anebo spíše fakt, že rozhodnutí soudu bylo založeno na svědectví jeho řídících orgánů? Nový pan předseda KSČM se jím přesto dodnes zaštiťuje a považuje tím celou záležitost za uzavřenou, jak dokládají jeho výroky pro Lidové noviny.
Některým poslancům by ale mohl vadit fakt, že s vaším jménem je spojována spolupráce se Státní bezpečností. Trváte stále na tom, že jste s StB vědomě nespolupracoval?
Rozhodně. Mám to podložené rozhodnutím soudu. Vyšetřovací komise v roce 1991 měla provádět něco jiného, já jsem s jejím výrokem nesouhlasil, proto jsem žaloval výrok u soudu. Federální ministerstvo vnitra, které převzalo archivní materiály, spor prohrálo a neodvolalo se. Pro mě to je minulost, kterou jsem uzavřel soudním výrokem. Neměl jsem ani důvod žalovat příslušníky, kteří mě do svazků zaevidovali.
Obviňovat vás lidé mohou maximálně z toho, že se spojujete se stranou, která je pokračovatelkou KSČ, že jste sám byl v KSČ, že jste byl agentem StB s krycím jménem Vojta...
To jsem nebyl. Zase říkáte věci, které... To se traduje.
To se traduje ve svazcích StB.
Ne, to není pravda. Já jsem jednou u pohraničníků, jednou u StB... Mně je to jedno. Já jsem tu věc vyřešil v roce 1992 soudním rozhodnutím a je to tím pádem za mnou. Já jsem nic špatného neudělal, neudělal jsem nic nemorálního ani protiprávního. S Lidovými novinami jsem se nesoudil, protože ty nepsaly takové hlouposti jako Mladá fronta. A Mladá fronta se mi za ty hloupé články omluvila.
Svou údajnou spolupráci, dokumentovanou námi předkládaným spisem, Vojtěch Filip dále v MF Dnes komentuje:
…byl jsem nějakou dobu tajemníkem dovozní komise ve Sfinxu České Budějovice. Museli jsme nakupovat materiály ze zahraničí. A o každém jednání s cizincem se podávala zpráva na oddělení zvláštních úkolů podniku. To dělá každá firma.
A jakou to mělo spojitost se Státní bezpečností?
To nevím, nepídil jsem se po tom. Soud rozhodl, že jsem byl evidován neoprávněně.
Takže vy jste Státní bezpečnosti nikdy nic nepodepsal?
Podepsal jsem pouze to, že budu dodržovat zákon o utajovaných skutečnostech. To bylo v rámci podniku. Nic jiného.
Bohužel nám z Úřadu pro zahraniční styk a informace a obvodního soudu v Českých Budějovicích do uzávěrky nedokázal nikdo odpovědět, zda existuje posudek pravosti Filipova podpisu na vázacím aktu a měl-li soud jeho svazek při rozhodování v roce 1992 vůbec k dispozici.
Takové detaily by ale ostříleného politika Filipova formátu jistě nevyvedly z míry. Zbývá litovat, že svým postojem ke spolupráci s StB Vojtěch Filip ztrácí svůj poslední sympatický rys. Ať si o něm myslíme cokoli, úctu by mohla vzbuzovat jeho osobní integrita. Stál si vždy za svým, neopustil jako mnoho jiných hroutící se KSČ, a jakkoli je jím vyznávaná ideologie nechutná, zastával ji v dobrém i zlém. Proč se tedy nyní nehlásí k něčemu, na co by měl být vzhledem ke svému přesvědčení hrdý? Proč se nesnaží osvětlit pozoruhodné okamžiky své minulosti?
Zpráva o jeho vázacím aktu vysloveně uvádí, že dobře chápe, jaká důvěra je v něj vkládána, a jak je hrdý na to, že může osobně přispět v boji za zachování míru. Slíbil-li, že bude své úkoly svědomitě a iniciativně vykonávat, proč se ke svým pečlivě zdokumentovaným zásluhám o lepší svět nyní nehlásí? Zvláště když je jeho idealistická motivace nesporná? Za svou činnost totiž podle spisu pobíral jen symbolickou náhradu nákladů v řádu stokorun ročně.
Kromě pochybné argumentace, které uvěřil soud a podle níž si příslušníci StB při vedení jeho obsáhlého svazku riskli nebezpečně velký podvod, v úvahu připadá jiné vysvětlení. Předseda KSČM s námi hraje nečistou hru, příznačnou pro celou stranu. V rámci svého spolku komunisté zkrátka vyznávají jiné hodnoty, než nám nezasvěceným dávají najevo. V zájmu konečného vítězství komunismu jsou pro ně všechny prostředky dobré. V tom zřejmě k žádné změně nedošlo.
Autor je publicista.