Možnost procházet se mezi regály plnými knih, listovat jimi a být s nimi fyzicky v kontaktu, nabízí Městská knihovna v Praze a její pobočky i v době počítačů.
O tom, jak se knihovna snaží získat další čtenáře, proč si nechala vyvinout vlastní automatizovaný systém, nebo podle jakých měřítek nakupuje knihy, jsme mluvili s hlavní knihovnicí Jaroslavou Štěrbovou.
Jak ovlivnila modernizace návštěvnost jednotlivých poboček knihovny?
Díky usilovné snaze se od roku 1996 podařilo postupně zrekonstruovat řadu poboček Městské knihovny v Praze, ale ten hlavní zlom pravděpodobně znamenalo znovuotevření zrekonstruované a automatizované ústřední knihovny na Mariánském náměstí. Jak postupující modernizace ovlivňují návštěvnost? Zásadně, a to samozřejmě k lepšímu; většinou nejde o procentní nárůst návštěvnosti, ale o její násobky – například služby zmiňované ústřední knihovny průměrně denně využijí více než 4 tisíce lidí, obdobné je to i v dalších knihovnách sítě MKP.
Automatizovaný systém jste si nechali vyvinout vlastní, co vás k tomu vedlo, a jak jste s ním spokojeni? Možnosti vyhledávání v něm jsou přece jen dost omezené?
Rozhodnutí o vývoji vlastního systému určitě nepatřilo k jednoduchým, bylo však výsledkem důkladného posouzení knihovních automatizovaných systémů, které se kolem roku 1996 nabízely na trhu. Městská knihovna není ani vědeckou, ani akademickou knihovnou, její požadavky na knihovní systém však nemohl pokrýt ani běžný nebo obvyklý knihovní systém, uplatněný v ostatních veřejných knihovnách (nesrovnatelně menších, než je MKP). Nezapomínejme, že se jednalo o přibližně 2,25 milionu knihovních jednotek, které využívá několik set tisíc lidí. Počet transakcí takové služby, ale ani některé vnitřní vyhledávácí parametry v době rozhodování opravdu nikdo na knihovnickém trhu nenabízel. Jednou z největších výhod systému je právě mimořádně propracovaný vyhledávací mechanismus. Často nás mrzí, že jeho důkladnosti řada našich čtenářů neumí využít – budeme se tedy i nadále snažit lépe o jeho možnostech informovat a postupně je implementovat i do našich služeb nabízených prostřednictvím webového rozhraní.
Nemohu však zamlčet, že právě v aktuálních týdnech je provoz knihovny poznamenán skutečností, že některé postupně vznikající části našeho systému začaly mít trochu problém se vzájemným soužitím. Nepříjemné poruchy systému či jeho provozní zpomalení nás i naše uživatele velmi trápí. Udělali jsme však vše pro to, aby v nejbližších dnech zase provoz běžel s obvyklou jistotou a spolehlivostí.
Vaši čtenáři mají zdarma z domova možnost přístupu k jinak drahým databázím ProQuest 5000, Oxfordská encyklopedie či encyklopedie Co je to?. Jak je využívají?
Nesměle. Zatím jde o desítky lidí denně, ale připravujeme informační a propagační kampaň, v níž se pokusíme vysvětlit, o co vlastně jde. Chceme totiž, aby si lidé uvědomili, že rozšiřování našich služeb o takzvané elektronické zdroje je samozřejmým pokračováním běžných výpůjčních služeb. V březnu letošního roku jsme umožnili i jejich vzdálené využívání, tj. použití bez návštěvy knihovny, pro naše registrované čtenáře. Ani to však není konec; k těmto univerzálním „elektronickým encyklopediím“ nebo k „bráně do rozsáhlé databáze článků v zahraničních časopisech“ přibudou brzy i další služby, orientované na film, divadlo, hudbu, výtvarné umění a další.
Nedávno jste změnili knihovní řád. Jaký k tomu byl důvod a jaké jsou hlavní změny?
Důvodem pro změnu knihovního řádu byla pořád stejná snaha – dělat věci lépe. Chtěli jsme lépe vyjádřit, že mezi knihovnou a jejími uživateli je smluvní vztah, který spolu uzavírají dva sebevědomé subjekty. Chtěli jsme čtenáře co nejpřesněji informovat o jejich povinnostech, ale zároveň deklarovat jejich práva. Chtěli jsme všude tam, kde to věcně jde, sjednotit pravidla našich automatizovaných knihoven i těch, které ještě automatizované nejsou. Přizpůsobili jsme pravidla knihovny aktualizovaným, obecně platným právním předpisům a zároveň jsme se snažili tato obecně závazná pravidla zbytečně v knihovním řádu neopakovat. Pokusili jsme se zvýšit bezpečnost provozu knihovny, financované z veřejných finančních prostředků, a zmenšit rizika útoků, kterým je občas knihovna vystavena. V tomto směru jsme zpřesnili pravidla zápisu čtenářů, ve výpůjčních limitech jsme zvýhodnili stálé uživatele našich služeb, přidali jsme popis podmínek nových služeb, přesněji definovali pravidla reklamací a aktualizovali pravidla, podle nichž jsou řešeny ztráty z našeho fondu.
Jaká je akviziční politika vaší knihovny? Pořizujete knihy, které jsou žádány, nebo se snažíte čtenáře vzdělávat?
To je otázka, která nenechá v klidu žádného roduvěrného knihovníka; samozřejmě, že odpověď je v poučeném vyvažování obou přístupů. Veřejná knihovna, která by doplňovala jen bestsellery nebo naopak jen úctyhodné spisy, nemůže v dnešním světě obstát. A tak se snažíme o optimální poměr mezi knihami a časopisy, divadelními scénáři a hudebními nosiči, notami a databázemi, odbornou literaturou a beletrií atd. atp. Je to jedno velké dobrodružství. Vždy, když doplňujeme do knihovny dokument, u nějž si nejsme zcela jisti, jestli se o něj lidé poperou, nebo jestli ho obloukem obejdou, sledujeme, jaký má ohlas, a podle toho se snažíme třeba ještě množství exemplářů zvýšit. Ani to však není zcela spolehlivé kritérium: pokud bychom se řídili právě jen vzývaným počtem výpůjček, museli bychom naše knihovny zavalit pokud možno desítkami exemplářů povinné školní četby, to ale nechceme ani my, ani většina našich čtenářů. Dále naše doplňování ovlivňuje nejen otázka vyváženosti našeho univerzálního fondu se specializovanými složkami, je to i problém finančních prostředků, které můžeme do fondu vložit, ještě k tomu také otázka prostorových a pracovních kapacit, které musí fond pojmout, zpracovat a provozovat.
Chystáte nějaká zlepšení?
Zavedení možnosti neplatit v knihovně poplatky v hotovosti je jedním z nich. V prvních měsících roku 2006 znovuotevřeme pobočku v Ďáblicích, která kromě obvyklých služeb „rodinné“ knihovny nabídne také elegantní zpřístupnění fondu pro výuku angličtiny, získaného od Britské rady.
V roce 2006 bude ve všech našich padesáti knihovnách dostupný internet, budeme postupně automatizovat výpůjční systém dalších knihoven naší sítě a nepřestaneme vymýšlet, jak to udělat, abychom měli co nejdéle otevřeno všude tam, kde o to mají lidé zájem.