Cestu určili hipsteři

V sedmdesátých letech minulého století zasáhla New York tvrdá ekonomická krize. Došlo v jejím důsledku k úpadku průmyslových podniků ve městě?

Pokles průmyslové základny v New Yorku byl jednou z klíčových součástí větší krize, kterou město v sedmdesátých letech procházelo. Průmyslová výroba pomalu, ale jistě klesala již od roku 1969. Pak ale nastalo období opravdu tvrdé recese, byla nastoupena cesta propadu a k roku 1976 zaznamenal New York velký úbytek pracovních příležitostí. Zmizela šestina pracovních mist a v průmyslu to bylo ještě vice.

V průběhu osmdesátých a devadesátých let se však podařilo krizi překonat…

Způsob, jakým se New York dokázal vyhrabat ze špatné situace sedmdesátých let, je opravdu mimořádný. Od časů této ekonomické, finanční a politické krize prošlo město dvěma dlouhými obdobími ekonomického růstu. Mezi počátkem osmdesátých let a rokem 1989 se hospodářství města vzpamatovalo a zaměstnanost dosáhla téměř svého vrcholu z období před rokem 1969. Po recesi v letech 1989–1992 začalo hospodářství růst znovu a tento vývoj trval až do konce roku 2000. V posledku bylo dosaženo rekordních úrovní zaměstnanosti i příjmů. I když útoky z 11. září 2001 ještě přiostřily recesi, která město v letech 2000–2002 zasáhla, hospodářství nakonec zase začalo růst. Dvě dlouhá období růstu zaměstnanosti vedla i ke zvyšování počtu zaměstnanců v komerčních a sociálních službách a ve veřejných institucích. Dnes například město New York zaměstnává v nemocnicích daleko více lidí, než jich pracuje v továrnách.

Jak se zmíněné krize a následný růst podepsaly na struktuře obyvatelstva ve městě?

Ekonomická krize sedmdesátých let byla spojena s prudkým poklesem počtu bílých obyvatel. V průběhu osmdesátých a devadesátých let běloši i nadále ztráceli své pozice, ale na místo Afroameričanů, kteří převládali předtím, přicházeli imigranti z Latinské Ameriky, Karibiku a Asie. Díky nim počet obyvatel ve městě dále rostl a zároveň se rozrůzňovala skladba obyvatelstva.

A jak tyto změny poznamenaly městskou architekturu?

S poklesem počtu pracovních míst v továrnách začali obyvatelé opouštět staré tovární čtvrti. Po velmi dlouhou dobu měly pozemky v těchto místech nulovou tržní hodnotu. Pomalu se ale na tyto oblasti začali zaměřovat kreativci, kteří hledali velké prostory za nízké ceny. A tak se sem stěhovali umělci, designéři, různí řemeslníci, lidé, kteří pracovali se dřevem… Dnes se tedy dá říci, že i když stále klesá počet pracovních příležitostí v průmyslu, průmyslových zón ve městě je pomalu nedostatek.

Řada českých měst čelí v současné době vážným problémům. Snaží se přilákat investory, kteří by znovu využili bývalé průmyslové zóny, které v průběhu transformace ztratily svůj význam. Jak podobná transformace probíhala v New Yorku? Šlo pouze o výsledek tržních sil, nebo proces revitalizace vyžadoval také nějaké úřední zásahy?

Úřady města New York nabízely určité dotace výrobním firmám, které vysoké ceny vypudily z Manhattanu. Snažily se je přimět k přesunu do industriálních zón na jiných místech ve městě. Ale samotná revitalizace starých průmyslových budov proběhla z většiny díky tržním silám. Trvalo to ale celá desetiletí. Nakonec se však tyto oblasti staly pro nové uživatele opravdu atraktivní. Byly využity především pro výstavbu nových bytů, ale vznikly zde také umělecké galerie, kluby, bary, restaurace a podobně. Novou cestu, na kterou se trh s nemovitostmi vydal, v podstatě určili lidé, které bychom mohli označit jako „hipstery“. Celý proces byl ale podstatně pomalejší v oblastech, kde někdejší průmyslové podniky napáchaly ekologické škody. Týká se to například bývalých metalurgických závodů.

Do jaké míry je tato úspěšná transformace nevyužitých průmyslových zón typická pro celé Spojené státy?

K proměně průmyslových staveb zbudovaných v devatenáctém století a začátkem dvacátého století došlo v mnoha městech. Jde například o takzvanou ,Printer’s Row‘ v Chicagu a oblast Jižního trhu (SoMa) v San Francisku. Jenže k tomu bylo potřeba, aby o tato místa projevili zájem mladí a vzdělaní lidé a také aby existovala poptávka po nových prostorech na straně služeb – jak komerčních, tak sociálních. New York ale určitě poskytl řadě developerů ve starých průmyslových městech příklad, jak se nevyužité prostory dají efektivně znovu obsadit.