Zrození moderní ženy je první do češtiny přeloženou knihou historičky Lynn Abramsové, která působí na univerzitě v Glasgow. Její badatelské zaměření jsou široké: od studia dějin každodennosti přes gender historii až po studium podmínek života dětí v posledních stoletích. I při tomto záběru zaujímají „ženské dějiny“ v jejích zájmech prominentní místo.
Po deseti letech výzkumu a akademické výuky publikovala Lynn Abramsová solidní přehledovou práci, která se nyní dostává do ruky i českým čtenářům a čtenářkám. Jde o publikaci poměrně novou. Původní anglické vydání se totiž objevilo teprve v roce 2002.
Kniha představuje pohled na dlouhé 19. století (1789–1918) z perspektivy žen. Již samo časové ohraničení vypovídá mnohé o jejím konceptuálním vymezení: „Na počátku stojí Francouzská revoluce 1789, která způsobila, že se Evropa začala vážně zabývat osvícenskými myšlenkami o rovnosti lidí a lidských právech.“ (s. 8) Knihu můžeme považovat za příklad pokrokářského výkladu dějin, který se soustřeďuje na postupnou emancipaci žen ve směru dosažení plnoprávného občanství. Autorka se staví rezervovaně ke koncepcím zdůrazňujícím „ideologii rodinného krbu“,
respektive „ideologii oddělených sfér“. Podle těchto koncepcí bylo 19. století spíše obdobím rostoucího úpadku společenského statutu žen (s. 9) ve srovnání se stoletím sedmnáctým a osmnáctým. Obdobný odstup si Abramsová zachovává i od narativních rámců, které jsou založeny na dlouhodobé kontinuitě podřízenosti žen, jež přetrvala bez zásadnějších proměn od středověku až do druhé poloviny 20. století (s. 11). Autorka konstruuje narativní rámec, v němž tyto přístupy paušálně neodmítá, nýbrž „se zasazuje o nutnost přijmout jak změnu, tak i kontinuitu“ (s. 12).
Přestože ve svých ostatních výzkumech se věnuje především Skotsku a Německu, v této knize čerpá skutečně z geografické oblasti od Atlantiku po Ural. Je však pravda, že užití takového nepřeberného pramenného základu působí místy nahodile a nedůsledně, což však při šíři tématu a nevelkém rozsahu publikace je zřejmě důsledek nevyhnutelný.
Kniha je rozdělena do tří velkých tematických okruhů, které jsou pak dále členěny na menší oddíly. První část, Představy o ženě, je patrně čtenářsky nejhůře stravitelná, avšak z vědeckého hlediska je zřejmě nejzajímavější. Právě zde má čtenář možnost seznámit se s genezí diskriminačního diskursu, který formoval život žen v moderní éře. Dobře jsou zde postiženy a vysvětleny teze feministické sociální analýzy, například o „mužské moderní vědě“ či „ženském těle jako veřejném prostoru“ (s. 29). Druhá část, Soukromý a veřejný život, je již spíše čtivým empirickým podkladem pro teze předchozí kapitoly. Třetí část, Moc a možnost účasti na ní, je pak určitým završením autorčiných předsevzetí z úvodu knihy – ukázat ženy 19. století nikoli jako oběti maskulinního diskursu, nýbrž i jako aktérky vlastního osudu.
Smysl publikací, jako je tato, spočívá především v relativizaci zažitých představ o tom, co považujeme v dějinách za důležité a co za nepodstatné, popřípadě co za přirozené a co za umělé, člověkem vytvořené. Jak Abramsová konstatuje v úvodu: „Navzdory čtyři desetiletí trvajícímu intenzivnímu historickému výzkumu života žen v 19. století se celkové pojetí dějin vyznačuje i nadále tím, že jeviště energicky ovládají muži, zatímco ženy pouze utěšují a povzbuzují – popřípadě křičí – z míst určených pro diváky.“ (s. 10)
V ženském pohledu ztrácejí základní historické mezníky 19. století svou fatální významnost. Přestože Abramsová přijímá perspektivu tradičního chronologického členění 19. století, snaží se historicky popsat úlohu žen v tomto období nikoli jako pouhých „diváků“, ale zaměřuje se na jejich účast na politických a ekonomických nepokojích a převratech zkoumané doby.
Jakkoli by bylo možné v zahraniční sociálněvědné produkci, zvláště angloamerické, hovořit o určité inflaci analýzy rodu, v českém prostředí, kde se pojmy „feminismus“ a „gender“ stále neoprostily od negativní stigmatizace, poskytují závěry této knihy řadu podnětných inspirací. Jak říká Abramsová na straně 14: „Jedním z největších přínosů ženských dějin bylo a je to, že na pořad jednání uvedly nová témata, jako je například reprodukce, mateřství a sexualita. To podtrhává v historickém chápání význam osobní dimenze.“ Analýza jazyka, jímž jsou ženy popisovány a kterým je definováno jejich místo ve světě, je i z metodologického hlediska zajímavá a v českém prostředí, kde panuje trvalá nedůvěra k takovým „postmodernistickým avantýrám“, bezpochyby přínosná. Navíc tuto problematiku podává Abramsová srozumitelně a až na jisté výjimky – především v úvodních částech publikace – i čtivě. Právě tento pohled je v české historiografii stále ještě nedostatečně akcentován, s výjimkou textů některých domácích historiček (např. M. Lenderová, B. Soukupová, J. Engelová či J. Burešová).
Sociální dějiny, k nimž můžeme počítat i tento typ analýzy dějin rodu, rozšiřují naši perspektivu a pomáhají v pochopení kořenů naší současnosti. Právě knihy, jako je tato, výstižně ukazují, že moderní doba euroamerického světa se nezrodila jen za řinčení zbraní na bojištích a v salonech předních diplomatů. Jak Abramsová prohlašuje: „Devatenácté století jakožto století buržoazní, jakožto věk revoluce a věk impéria jsou tři z narativních obrazů, které je třeba přehodnotit podle agendy žen…“ (s. 15) I přes útlý rozsah knihy autorka vykonala zdařilý krok předsevzatým směrem.
Autor působí na Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK.
Lynn Abramsová: Zrození moderní ženy – Evropa 1789–1918.
Přeložila Eva Lajkepová. CDK, Brno 2005, 367 stran.