V posledních týdnech proběhla médii několikrát zpráva o tom, že týdeník Respekt bude mít nového majitele. Senátor Karel Schwarzenberg postupuje majoritní podíl v časopise finančníkovi Zdeňku Bakalovi. Změny, které mají s novým vlastníkem přijít, zřejmě nebudou malé. Současný šéfredaktor Marek Švehla již informoval, že týdeník se změní na „normálně fungující komerční noviny“ časopiseckého typu. Od podzimu už tedy v pondělí nebudeme v MHD potkávat cestující s povědomými černobílými plachtami. Respekt, jak jsme ho znali, se má definitivně stát historií.
Od roku 1990, kdy vyšlo první číslo, urazil časopis dlouhou cestu. V porevolučních dobách, kdy se hlad po svobodných informacích přelil krajem, byla redakce se zázemím v samizdatu (Revolver Revue a Sport) sama o sobě zárukou kvality a čtenářského zájmu. S postupující profesionalizací české mediální krajiny, ať už se pod tímto pojmem skrývá cokoli, přibyla Respektu konkurence. Týdeník se svým důrazem na seriózní tón, rozsáhlé komentáře a stálým poukazováním na problémy okolního světa začal brzy odlišovat od standardní mediální produkce u nás. Udržet list s poměrně vyhraněným pohledem na svět (přestože ani jeho odpůrci se dodnes nemohou shodnout, zda se jedná spíše o havlovskou, či jen ekologicko-konzervativní lobby) a jednoduchou grafikou, postavenou na ilustraci a černobílých fotografiích, by ale nebylo jednoduché asi nikdy. Počet čtenářů, který se v posledních několika letech ustálil kolem 16 000, však zdaleka neodpovídá významu, kterou si značka Respekt za dobu své existence získala. List dlouhodobě sledoval propojení ekonomické a politické sféry v Česku a nastoloval témata, jako je rasismus, vzdělávání či zdravotnictví. Jeho redakcí prošli novináři Jan Macháček (dnes HN), Jindřich Šídlo (HN), Martin Kontra (LN), Jiří Peňás (Týden), Hana Čápová (Týden), Tomáš Němeček (HN), Martin Fendrych (Týden). I budoucí politici: dlouholetý ministr vnitra a později senátor Jan Ruml (ODS, Unie svobody) či bývalý předseda Unie svobody a ministr několika vlád Vladimír Mlynář. Respekt proslul také žalobami, jež na něj podali sociálnědemokratičtí ministři Tvrdík a Gross či poradce premiérů Miroslav Šlouf. Miloš Zeman v úřadu předsedy vlády se snažil dokonce svou žalobou týdeník přímo zlikvidovat.
Slabinou Respektu je dlouhodobě především špatné hospodaření. Karel Schwarzenberg se stal majoritním vlastníkem časopisu v roce 1996. Ve společnosti R-Presse, která Respekt vydává, má 93 %. Zbytek vlastní bývalí i současní redaktoři. Po celou dobu Schwarzenberg noviny dotuje. Roční náklady na výrobu se odhadují kolem 20 milionů korun. Lidové noviny uvedly, že v roce 2003 Respekt skončil se ztrátou sedmi milionů, o rok později se čtyřmi. Senátor se snažil získat další investory již koncem devadesátých let, jednání však vždy zkrachovala. Situaci nezlepšila ani trojí výměna šéfredaktora v posledních dvou letech.
Respekt navíc trápil nevyřčený spor v redakci mezi „otci zakladateli“ a nově příchozími, který se nakonec promítl i do vztahu mezi zakládajícími redaktory a Karlem Schwarzenbergem. „V tom je důvod patálie Respektu,“ říká bývalá redaktorka Hana Čápová, „odchod lidí, kteří měli potenciál vyrůst nebo tam vyrostli ve skutečné osobnosti. Respekt ztratil drive být u toho, když se něco děje. Podněty k změnám, jež přicházely od pana Schwarzenberga, navíc redakce někdy až bojkotovala.“
Karel Schwarzenberg dnes omezuje své podnikatelské aktivity a jeho potomci nemají valný zájem podobný list v Česku vydávat. „I proto byla při hledání potenciálního kupce aktivní sama redakce,“ říká zástupce šéfredaktora a jeden z minoritních vlastníků Jaroslav Spurný. Jednání s Bakalou mají skončit ještě na jaře. V současné době mu redakce předložila novou koncepci časopisu, která již zahrnuje jeho požadavky. Muž, který se nedávno Magazínu LN svěřil, že „ekonomie je disciplína, která v sobě integruje všechno lidské poznání“, chce podobu týdeníku opravdu zásadně proměnit.
„Budeme mít zmenšený formát, kvalitnější papír, více barvy,“ vypočítává viditelné změny Spurný. Revoluce je logická, jde o jednu z cest, jak překročit čtenářský strop, na který Respekt narazil již před pár lety. Kromě změny formy čeká noviny pravděpodobně i podstatná změna obsahu. Podle Švehly chce Respekt přesvědčit lidi, že je otevřenější, než si zatím myslejí. „Důraz bude dál kladen na investigativní žurnalistiku, reportáže a komentáře,“ konkretizuje představu redakce Spurný. „Přibudou ovšem i nové rubriky,“ dodává. Do podrobností ale jít nehodlá. Pokud má Respekt na omezeném časopiseckém trhu skutečně přilákat nové čtenáře, bude se muset vypořádat minimálně s tituly, jako je Týden, a jejich life-stylovými pasážemi. Takové změny by však mohly postrašit čtenáře dnešní.
Se Schwarzenbergovým odchodem může novinám nastat ještě další potíž, a to v osobě jejich nového majitele. Přestože i kníže v Čechách aktivně podnikal a je dodnes politicky činný, shodují se stávající i bývalí zaměstnanci, že do obsahu listu nezasahoval. Redaktoři slovy Spurného věří, že s novým vlastníkem nebudou v tomto ohledu žádné problémy. Je však zřejmé, že Zdeněk Bakala je hráčem jiného kalibru než Karel Schwarzenberg, přestože se oba již léta přátelí. Bez ohledu na spekulace, které provázejí jeho vstup do společnosti OKD (firma RPG, která je nyní ovládá a kterou Bakala spoluvlastní, sídlí na Kypru a ostatní majitelé zůstávají v anonymitě), či na stále nevyjasněnou roli investiční firmy Patria Finance při krachu IPB (Bakala firmu založil po návratu ze Spojených států, kde pobýval v polovině osmdesátých let na zelenou kartu) je to podnikatel s mnoha silnými aktuálními zájmy. RPG se spolu s investiční firmou Benson Oak uchází o zbrojovku Aero Vodochody, Bakala již navíc ohlásil chuť ke koupi společnosti ČEZ při její předpokládané privatizaci. Zda to bude v investigativní práci redaktorů hrát nějakou roli, ukáže samozřejmě až čas.
Nechtěně komicky zní v této souvislosti ale prohlášení současného šéfredaktora Marka Švehly, že by se Respekt chtěl zbavit nálepky ekologicko-levicových novin. Přišlo v okamžiku, kdy budoucí majitel je mimo jiné uhlobaron.
Autorka je doktorandka na FSV UK.