Krok k autorům i uživatelům

Důvody pro přijetí nové podoby autorského zákona existovaly minimálně dva. Prvním byla hrozba Evropské unie donutit žalobou Českou republiku k harmonizaci českého autorského zákona s příslušnými směrnicemi EU (především s takzvanou směrnicí o informační společnosti), druhým zúročit poznatky z praxe nasbírané od 1. 12. 2000, kdy začal platit a účinkovat tehdy zbrusu nový autorský zákon. Novelou AZ tak bylo přijato několik desítek změn původního autorského zákona. Některé jsou rázu formulačního a zpřesňujícího, některé, byť nevelkého rozsahu, budou mít jistě veliký dopad na autorskoprávní vztahy.

Rozšířené užití děl

Je poměrně obtížné na pár řádcích popsat ty nejdůležitější změny, a to ještě jazykem povýtce laickým, aby byly pochopitelné pro širší veřejnost.

Prvním důležitým zásahem je skutečnost, že novela AZ přesunula právo na zpracování či změnu původního díla do množiny majetkových práv, takže pro příště bude moci být toto právo mezi autorem a jinou osobou fixováno smluvně. Ustanovení § 12 novely AZ také otevřelo možnost, aby strany licenční smlouvy formulovaly druh užití díla i jinak a nově, tedy rozšiřujícím způsobem i mimo způsoby užití děl uvedených v rámci majetkových práv přímo v AZ. Šlo o reakci na nejasnost původní úpravy, kdy se vedly spory, zdali výčet druhů užití děl je konečný či nikoli, s přihlédnutím k faktu, že technologický vývoj může vbrzku přinést takové způsoby užití, které by nebylo možné vřazovat pod dosud omezený okruh zpracování. Toto řešení má však i své nevýhody, spočívající především ve formulaci oprávnění k výkonu kolektivní správy Ochranného svazu autorského (dále jen OSA), které nemůže objektivně zahrnovat všechny druhy užití.

Vlastní potřeba

Druhou důležitou změnou je totální proměna § 25 AZ pod novým názvem „Právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu“. Jak je již z označení vidno, novela AZ zavádí nový termín „vlastní vnitřní potřeba právnické osoby“, a to nejen v případě § 25 novely AZ, ale hlavně v oddílu 2 novely autorského zákona pod názvem “Volná užití a zákonné licence“. V praxi to znamená především to, že nejrůznější užití děl v rámci, respektive „vevnitř“ právnické osoby nebude již podléhat jejich licencování ze strany autorů či kolektivních správců. Autoři tedy obdrží odměnu (dříve náhradní odměna či přesněji „fair compensation“) definovanou právě v § 25 novely AZ nejen za rozmnožování děl pro osobní potřebu fyzických osob, ale i za rozmnožování děl právě pro vlastní vnitřní potřebu.

Nový § 25 AZ kromě výše uvedeného přináší hlavní dvě změny, a to především v tom, že kromě rozmnožování děl za shora uvedeným účelem pomocí přístroje ke zhotovování tiskových rozmnoženin, pomocí přístrojů a nosičů ke zhotovování zvukových a zvukově obrazových záznamů zavádí nový termín „i jiných záznamů“. O jaké záznamy jde, se dozvíme z § 104 novely AZ, který upravuje pravidla pro rozdělování odměn vybraných kolektivním správcem a dle kterého odměny vybrané z přístrojů a nosičů sloužících ke zhotovování jiných záznamů náleží autorům děl literárních, včetně děl vědeckých i kartografických, a autorům děl výtvarných. Zcela evidentně jde tedy o nosiče a přístroje, které umožňují kopírování „vytištěných děl“ bez tiskového výstupu, tedy o případy, kdy je vytištěné autorské dílo naskenováno a přeneseno do počítače. Nejde zcela jistě však jen o tyto případy, ale třeba také o zhotovování kopií tištěných textů čtenáři pomocí digitálních fotoaparátů ve veřejných knihovnách, respektive v jejich studovnách.

Nové technologie

Další dosti důležitou změnou, kterou obsahuje § 25 novely AZ, je zmocnění pro MK ČR, aby vyhláškou stanovilo přístroje ke zhotovování tiskových rozmnoženin a typy nenahraných nosičů záznamů, z nichž se platí odměny, a výši paušálního ohodnocení podle druhu přístroje. Výše odměny je stanovena v příloze k tomuto zákonu (3 % a u rozhlasových a televizních přijímačů, které umožňují zhotovení záznamu vysílání, 1,5 % z prodejní ceny). Vyhláška MK ČR by tak měla jednak odstranit nekonečné diskuse a soudní spory o tom, který konkrétní typ přístroje a který nosič slouží k rozmnožování záznamů (typickým příkladem takových sporů je počítač a jeho komponenty), jednak pružně reagovat na vývoj v oblasti nových technologií.

V novele je zcela nově také upraven díl 4 autorského zákona pod výstižným názvem „Výjimky a omezení práva autorského“. Z mnoha novinek je třeba především zdůraznit zavedení takzvané úplatné zákonné licence za půjčování rozmnoženin děl (v tomto případě především knih) ve veřejných knihovnách či v jiných nevýdělečných zařízeních. Právě absence úplatné zákonné licence za půjčování rozmnoženin děl byla jednou z hlavních příčin protestů EU z toho důvodu, že český AZ nebyl v tomto směru dostatečně harmonizován se směrnicí EU o právu na pronájem a půjčování z roku 1992 (!). Novela AZ tento nedostatek odstranila tak, že autoři děl, jejichž rozmnoženiny jsou půjčovány ve shora uvedených zařízeních, obdrží odměnu. Tato odměna však nemá charakter licenční odměny, nýbrž odměny „náhradní“, podobně jako třeba v případě přístrojů a nosičů, a činí 0,50 Kč za jednu výpůjčku. Uvedenou odměnu bude platit autorům prostřednictvím příslušného kolektivního správce Český stát, takže se tato úplatná zákonná licence finančně nijak nedotkne veřejných knihoven a podobných zařízení.

Průlom v licenčních smlouvách

§ 49, odst. 6 dříve umožňoval, aby v případě, není-li odměna stanovena v závislosti na výnosech z využití licence a je-li tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku z využití licence a k významu díla pro dosažení takového zisku, měl autor právo na přiměřenou dodatečnou odměnu, nebylo-li sjednáno jinak. Původní znění nacházelo svůj odraz především v audiovizi, kdy filmoví producenti a v neposlední řadě i televize, působící na teritoriu ČR, hromadně prosazovali a vylučovali ve smlouvách s autory toto právo na přiměřenou dodatečnou odměnu. Absurdní na této praxi bylo zejména to, že právě audiovizuální dílo se ze své podstaty přímo nabízí k opakované exploataci v budoucnu, a to, že producenti a televize odmítali garantovat odměny právě v podobě podílových odměn z užití takového díla. Novela AZ z tohoto důvodu vyloučila možnost odchylné smluvní úpravy, což jistě přinese nový způsob sjednávání odměn za užití děl především tak, že bude posílen druh odměny závislý na výnosech z využití licence.

Nový odst. 7) § 49 AZ stanoví, že při sjednání odměny se přihlédne k účelu licence a způsobu a okolnostem užití díla a k územnímu, časovému a množstevnímu rozsahu licence. Toto ustanovení též přinese určitý průlom do sjednávání odměn v licenčních smlouvách, jelikož strany této smlouvy doposud nebyly nuceny k uvedeným skutečnostem přihlížet. Tak kupříkladu scénograf operního divadelního představení byl divadly odměňován fixní odměnou ve stejné výši bez ohledu na to, zdali se jednalo o operní představení, které bylo hráno pouze v divadle, kde bylo premiérováno, nebo o operní představení, jež bylo z velké části určeno pro zájezdová představení do zahraničí.

Hromadné licencování

Zjednodušené licencování určitých druhů užití některých specifických autorských děl prostřednictvím kolektivních správců přinesla úprava § 101 novely AZ. Jde především o možnost hromadně licencovat ze strany kolektivního správce i díla autorů nezastupovaných kolektivním správcem na základě konkrétní smlouvy (extended collective licensing) pro případ zhotovení rozmnoženiny zveřejněného díla knihovnou pro jednotlivce, tj. fyzické osoby, na vyžádání z jejich strany (on demand) prostřednictvím internetu pro účely výzkumu a soukromého studia. Půjde tedy o případy, kdy fyzická osoba požádá prostřednictvím elektronické sítě knihovnu o zaslání digitální kopie díla nebo části díla do svého počítače za shora uvedeným účelem. Tuto službu jsou již v současnosti některé knihovny schopny zájemcům poskytovat a jde především o díla nebo části děl vědeckého charakteru. Podobná úprava platí i pro živé nedivadelní provozování děl, pokud takové provozování nesměřuje k dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského či obchodního prospěchu. V praxi půjde především o veřejná čtení slovesných děl.

Samostatnou kapitolu by zasloužilo zařazení „zbrusu nového“ oddílu v podobě hlavy VI pod názvem „Správní delikty“, který zpřesňuje oblast přestupků v případě, kdy bude neoprávněně užito autorské dílo a neoprávněně zasáhnuto do práva autorského.

Doufejme, že novela AZ se brzy vžije do praxe a najde tam svůj přiměřený odraz. Rozhodně přináší zlepšení současného stavu na autorskoprávním poli jak autorům, tak uživatelům.

Autor je ředitel divadelní a literární agentury DILIA.