Když se ulice stává divadlem a divadlo ulicí

Pražská Bouda se letos poprvé otevřela činohře, baletu i opeře, všem třem souborům našeho Národního divadla. Přinášíme recenze kompletní trojice inscenací.

Často se v současném umění, a divadle zvlášť, snažíme co nejdetailněji a nejvěrohodněji zachytit naši současnost, ukázat naši jednotvárnou každodennost, představit svou existenci v době informační a mediální dominance, v době materiálního spěchu a řízeného chaosu zářivého velkoměsta. Příliš se nám to ale nedaří, protože vše napsané zní příliš tezovitě a vše inscenované příliš nevěrohodně. Přesto to nemusí být tak složité a neuskutečnitelné, jak dokazuje nová inscenace, respektive scénická báseň Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského (Skutru) s názvem Hrdinové, mající za základ několik slovních nápadů nejvýznamnější současné české dramatičky Ivy Klestilové.

To, po čem tak dávno jeden z českých klasiků toužil, aby divadlo bylo život a šlo zase do života, se v Boudě, srozumitelném a kvalitním projektu Národního divadla, prostě naplňuje. Sledujeme všední hrdiny všedního světa, kteří přicházejí na scénu přímo z ulice zadním pootevřeným průhledným prospektem. Objevují se náhle a rychle, vynořují se samozřejmě z šedé ulice rozměrné polis, aby přišli na scénu odkazující k tramvajové zastávce naznačit trochu ironicky, trochu vážně vlastní, malé příběhy velkého světa.

Jsou to typické indiferentní, nezajímavé postavy postmoderní reality, které se ztrácejí a znovu nacházejí v době mohutné, neidentifikovatelné plurality a svobody. Jejich životní trable typu nevyvedený spartakiádní obrazec, zbytečná emigrace několik měsíců před sametovou revolucí či nesmyslný sošný vztah bez lásky znějí tak nanicovatě a směšně, až se stávají vážnými a hodnotnými. Bezděčně tak vypovídají mnohé o nás všech, o současném člověku a jeho bezcílném, apatickém přežívání.

Podobná interpretace by ale v samotné textové rovině nebyla tak snadná, pokud by režiséři nedoplnili předlohu o své typické detaily (výrazné bodové svícení, decentní elektronická hudba, která se nenásilně střídá s lidovými baladami, akustické i vizuální efekty). Nic není umělecká schválnost a nepatřičnost, vše do sebe obrazově i významově zapadá a navzájem logicky souvisí.

Skutr v inscenaci Hrdinové opět ukazuje nejen nekonvenční inscenační nápady a velkou dávku prostorové a akustické imaginace, ale i vlastní dynamický vývoj, který zcela zřetelně směřuje k vizuálnímu umění. Je otázka času, kdy vstoupí do světa filmu. Nechápu, proč ještě žádný filmový producent neodhalil jejich kvality.

Autor je doktorand na katedře divadelní vědy FF UK.

Iva Klestilová: Hrdinové.

Režie Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský (Skutr), dramaturgie Iva Klestilová, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Daniela Klimešová, hudba Petr Kaláb.

Premiéra 17. 6. 2006 v Boudě