Demisí Paroubkova kabinetu možná končí osm let vlád sociální demokracie, které českou společnost formovaly po polovinu jejího nového svobodného života. Přišel proto čas bilancovat – také ekologické výsledky politiky ČSSD.
Sociální demokraté podstatně posunuli ekologickou legislativu. Významně posílili především občanská práva v zelených zákonech. Po letech diskusí spustili veřejný registr, kde se každý může dozvědět, jaké toxické látky vypouští do vzduchu nebo do řeky továrna za jeho domem. Parlament rozšířil možnosti každého vyjadřovat se k plánované chemičce, skládce, kamenolomu či podobnému projektu v sousedství. Platí lepší standardy čistoty vzduchu, které chrání naše zdraví před exhalacemi, a regule pro nakládání s odpady. V Českém Švýcarsku vznikl pro turisty čtvrtý národní park v republice. Připojení k evropské soustavě ochrany přírody Natura 2000 určitě zajistí účinnější péči o nejvzácnější části české krajiny: pralesy, rašeliniště, orchidejové louky a další. Nová pravidla mají konkrétní přínosy pro kvalitu života každého z nás.
Ovšem je spravedlivé poznamenat, že se v mnoha případech nejednalo ani tak o výsledek systematické politiky sociální demokracie – velmi důležitou roli sehrál tlak Evropské unie. Formální splnění euronorem, nikoli ekologický progres, bylo hlavním motivem většiny nových zákonů – a po roce 2002 také koaličních partnerů. V posledních letech především lidovci hájili zelenou legislativu někdy i proti samotným sociálním demokratům.
Legislativní pokrok byl důležitý, i když i na tomto poli pořád zůstává hodně práce. Hlavní ekologický problém české současnosti však tkví jinde, totiž v obstarožní ekonomice: vysoké energetické i surovinové náročnosti průmyslu, závislosti na fosilních palivech, silných exhalacích oxidu uhličitého, nízké recyklaci odpadu.
Právě při modernizaci ekonomiky sociálnědemokratické vlády naprosto selhaly. Nepodnikly pro ni skoro nic. ČSSD ani po osmi letech příprav nedokázala schválit ekologickou daňovou reformu, jež by sloužila jako impuls pro inovace a investice do efektivních technologií. Seznam významnějších opatření prakticky začíná a končí důležitým loňským zákonem o obnovitelných zdrojích energie, který otevřel český trh větrným a malým vodním elektrárnám, bioenergetice či solárním panelům.
Ministři ČSSD naopak aktivně budovali těžkopádnou ekonomiku založenou na vysoké spotřebě energie a surovin. Dokončením Temelína i dalšími kroky podporovali masivní vývoz elektřiny – malá Česká republika je šestým největším exportérem na světě. Zároveň posilovali uhelné doly a schválili další těžbu uranu. Prosazovali růst ČEZ v mocného polostátního mamuta.
Z chyb vlády sociálních demokratů vyplývají jasné úkoly do budoucna. Příští vláda by měla provést energická opatření, která zvýší efektivnost průmyslu i recyklaci odpadu a podpoří rozjezd inovativních technologií. Politici přitom nesmějí spoléhat jen na státní dotace, ale musejí hlavně vytvořit motivující prostředí pro soukromé investice podniků.
První příležitostí je právě účinná a cílená ekologická daňová reforma: snížení daňového zatížení práce, které bude kompenzováno vyšším zpoplatněním znečištění nebo spotřeby přírodních zdrojů. Toto opatření může motivovat průmysl, aby zaváděl efektivnější technologie a zároveň vytvářel nová pracovní místa. Úspěšné reformy v Německu, Velké Británii, skandinávských zemích i jinde ukazují, jak na to.
Ovšem nesmí zůstat jen u daní. Důležitá je i legislativa, která by po vzoru zákona o obnovitelných zdrojích otevírala cestu dalším novým technologiím. Dobré vzory se v evropských státech dají najít třeba v podpoře recyklace a materiálové efektivnosti. Účinný národní plán pro druhé kolo evropského obchodování s emisemi – o kterém vláda beztak musí během několika měsíců rozhodnout – by pomohl snížit uhlíkovou náročnost ekonomiky. Dnes Česká republika patří se 12 tunami na obyvatele a rok k evropským rekordmanům v exhalacích oxidu uhličitého.
Zároveň jakoukoliv novou vládu (pokud vůbec vznikne) čekají řekněme konvenčně ekologické úkoly. Recyklace komunálního odpadu činí u nás pouhých 13 % – v sousedním Německu či Rakousku se pohybuje kolem padesátiprocentní úrovně. Příčinou jsou hlavně špatné recyklační služby. Popelnice stojí před každým domem, ale barevné kontejnery na tříděný odpad musíme hledat v průměru 170 metrů od domácnosti. Právě sem by měly zamířit odpadové investice z evropských fondů a nezbytných je několik změn v legislativě.
Ministři musí rovněž začít s několik let odkládanou reformou lesního zákona. V květnovém prohlášení více než 250 vědců varovalo, že se zdravotní stav českých lesů opět zhoršuje. Tentokrát ne vinou exhalací, ale kvůli špatnému hospodaření: holosečnému kácení a výsadbě umělých smrčin namísto listnatých a smíšených porostů. To se musí změnit. Třetí prioritou by mělo být snížení počtu kamionů na silnicích. Nejbližší příležitost představuje chystané mýtné. Musí být vědomě a promyšleně konstruováno tak, aby nejen sbíralo peníze na opravy vozovek, ale především účinně motivovalo k překládání zboží na železnice. Spolu s rozhýbáním čistých technologií by tyto tři kroky mohly kvalitu života v České republice posunout o něco dál.
Autor je programový ředitel Hnutí DUHA.