Následující analýza sleduje případ neúspěšného projektu stavby mešity v Teplicích a skrze tento projekt blíže zkoumá obraz islámu a muslimů v místních médiích.
Idea vybudovat v Teplicích mešitu se objevila dvakrát, poprvé v roce 1995, podruhé v roce 2004. Přestože oba projekty byly rozdílně koncipované a provázela je odlišná společenská situace, výsledek stavebních záměrů byl stejný – stavbu nebylo možné realizovat. Lázně Teplice v Čechách přitom navštěvuje již od začátku devadesátých let vysoký počet hostů z arabských zemí.
Mediální obraz muslimů je utvářen nejen na základě místních událostí. Na jeho charakter má silný vliv i mezinárodní situace a postoj ostatních médií. Pokus o prosazení stavby mešity znamenal pro obyvatele i návštěvníky města výraznou událost a informace o plánované mešitě pronikla do celoplošného (LN 16. 4. 2004) i zahraničního tisku (Time 2. 10. 2004).
První pokus o získání povolení pro stavbu mešity se odehrál v roce 1995. Tehdejší záměr podnikatele ze Spojených arabských emirátů postavit v Teplicích mešitu se setkal s nesouhlasem především ze strany místních církví, které vystoupily přímo proti učení islámu. Magistrátu se zase nelíbilo, že plánovaná stavba měla stát na pozemku města. Z tohoto důvodu nebylo povolení ke stavbě vydáno.
Dalo by se předpokládat, že po téměř deseti letech bude mít názorové prostředí české společnosti odlišný charakter a druhý pokus jiný výsledek. Komentář šéfredaktorky týdeníku Teplický Kurýr Boženy Dvořáčkové (12.–18. 9. 2003), nazvaný příznačně O kompromisech, tolerantní přístup naznačuje. O realizaci projektu Orientálního kulturního centra, jehož součástí měla být i mešita s minaretem, autorka komentáře píše, že je jen otázkou času. V té době se rovněž slibně vyvíjelo jednání o stavbě mezi různými institucemi a zástupcem investora, všechny podmínky k získání územního rozhodnutí byly splněny. Městští zastupitelé investorovi písemně potvrdili, že s projektem Orientálního kulturního centra v Teplicích souhlasí a že realizaci záměru vítají. Devátého ledna 2004 čteme v Teplickém Kurýru prosté oznámení, že Mešita zřejmě bude…, a že občané města se budou muset nějak smířit s tím, že z původní „malé Paříže“ se v blízké budoucnosti stane „malá Káhira“.
Zlomovou událostí je zveřejnění petice části obyvatel protestujících proti stavbě mešity. Teplický Kurýr byl jediným tištěným médiem, které text zveřejnilo v plném znění (16. 4. 2004), a to navíc s výzvou k občanům, aby se k petici připojili. Týdeník se tak veřejně ztotožňuje s vyjádřením, že „islám je silně ortodoxním náboženstvím, které setrvává na principech neslučitelných s naším kulturním prostředím“.
Cílem investora bylo vybudovat kulturní, vzdělávací a společenské centrum pro širokou veřejnost, nikoliv pouze pro Araby, jak bylo prezentováno v médiích. Za tímto účelem byl zakoupen pozemek na okraji Zámeckého parku v sousedství vilové čtvrti. V tisku se nicméně během celého sledovaného období objevovaly informace o tom, že uprostřed Zámeckého parku – kam chodí většina Tepličanů na procházky s dětmi – vyroste obrovská mešita.
Je známo, že do Teplic se přijíždějí léčit především staří lidé s problémy pohybového ústrojí a malé děti s vrozeným či získaným tělesným postižením. Petice říká: „Z poslední doby jsou známy četné případy, že právě v mešitách se soustřeďují radikální muslimové, kteří hlásají potřebu fyzicky likvidovat lidi jiného vyznání...“ Vezmeme-li v úvahu, že obyvatelé Teplic mají za sebou více než desetiletou přímou zkušenost s arabskými pacienty, je více než manipulující a nevhodné ztotožňovat je s teroristy. Navíc je v textu petice jako extremistický, ortodoxní a násilný prezentován islám. Autoři petice sami sebe stavějí do pozice ochránců bezpečí a klidu ve městě.
Teplický Kurýr se stal jakousi platformou pro signatáře petice, články týkající se mešity zaplnily každý týden titulní stranu. V titulcích článků stála většinou tatáž klíčová otázka: Bude v Teplicích mešita v Zámecké zahradě? V období od dubna do srpna 2004, tedy v dvaceti číslech týdeníku, se daného tématu týká většina textů první dvojstrany.
Periodikum, které je distribuováno přímo do poštovních schránek a je k dostání zdarma například v Informačním centru města Teplic nebo na magistrátu, týden co týden po dobu více než šesti měsíců „bojovalo na straně teplických občanů“ proti stavbě mešity. Týdeník po celé sledované období zachoval jednoznačně odmítavý postoj k této arabské iniciativě a prezentuje ji jako hrozbu pro teplické občany a narušení jejich dosavadního života. Navíc apelem na městské zastupitele a jejich zodpovědnost vůči obyvatelům vytváří tlak, který se v postoji mnohých z nich nemohl neprojevit. V Teplicích jsme tak mohli být svědky změny postoje vedení města pod zřejmým tlakem médií (viz např. Radní obrátili, mešita se už nelíbí, Deník Směr 22. 5. 2004).
Ve stejném období se články s tématem mešity objevují rovněž v Deníku Směr, v regionální příloze Teplicko. Obecně dává toto periodikum širší prostor i druhé straně, například článkem Ivy Tahové Nesnášenlivost není argument (30. 4. 2004) nebo reportáží o arabském kulturním večeru (20. 9. 2004), otiskuje rovněž několik rozhovorů se zástupcem investora plánované stavby (30. 8. 2004) nebo pohled Evžena Freimanna, teplického pravoslavného kněze (22. 5. 2004).
V Deníku Směr 16. dubna 2004 v článku Lidé mešitu nechtějí, bojí se teroristů je vedle argumentů jednoho ze signatářů petice zveřejněno tehdejší stanovisko primátora Teplic Jaroslava Kubery. Článek připomíná dlouholetou bezproblémovou přítomnost arabské lázeňské klientely, zástupkyně stavebního úřadu uvádí, že k vydání povolení ke stavbě žádné překážky v cestě nestojí. Nicméně již 24. dubna vychází článek s názvem Mešita se stala Na Valech noční můrou – arabský stavební záměr je tu konfrontován s poklidným životem vilové čtvrti Na Valech, která přiléhá k Zámeckému parku. Místní občané s mešitou nesouhlasí, jelikož mají údajně strach z Arabů. To jim ale nebrání pronajímat arabským rodinám své byty a domy. Článek výběrem citací opět podporuje obraz Arabů jako někoho, koho by se obyvatelé měli bát. Jeden z místních například říká: „S mešitou samozřejmě nesouhlasíme... Hřiště tady prý zůstane, ale kdo sem pustí malé děti, když tu budou procesí Arabů?“Veřejnost si uvědomila, že zájem médií měl jistý vliv na mínění městských zastupitelů. Nicméně přímý vliv petice a jejích argumentů primátor popřel. „Stavbu je třeba posoudit podle urbanistických plánů a jednat podle zákonů“(Radní obrátili, mešita se už nelíbí, Deník Směr 22. 5. 2004), shrnul primátor Jaroslav Kubera. Tento postoj byl znovu zdůrazněn 28. 6. v článku Zuna: Nekádrujme náboženství, který přináší informace o zasedání teplického zastupitelstva, kde se mluvilo také o mešitě. Městští zastupitelé zde potvrdili, že všechny jejich výtky se týkají nevhodnosti umístění mešity a provedení některých prvků stavby, nikoliv islámu či muslimů. Nicméně primátor města a senátor Jaroslav Kubera vysvětlil negativní postoje české společnosti k Arabům poněkud nešťastnými slovy: „Když každý den v televizi slyšíme zprávy o různých atentátech a vidím Američana s uříznutou hlavou, tak bych taky podepsal petici. Ale musím uvažovat reálně...“ Vliv na myšlení většiny obyvatelstva tak připisuje médiím, každodenní přímá zkušenost – v tomto případě zkušenost s lázeňskými hosty – je odsunuta až na druhé místo.
Přístup městských zastupitelů, mediální kauza a celková atmosféra v Teplicích způsobily, že investor od svého záměru nakonec ustoupil. Vyjádřil nedůvěru v serióznost české administrativy i k samotnému vedení města. A tak šéfredaktorka Teplického Kurýru mohla konečně změnit titulek svých článků na Mešita v Zámecké zahradě nebude (6. 8. 2004) a organizátoři petice se mohli radovat: „Spolu se sousedy jsme večer bouchli šampaňské, otevřeli Metaxu a oslavovali jsme...“ (Učitel svůj boj vyhrál, Deník Směr 6. 8. 2004).
Je třeba si uvědomit, že „boj“ o teplickou mešitu probíhal z velké části právě na poli médií. Obě zmiňovaná periodika předkládala Teplickým události, ale rovněž i hotové postoje. Během této kauzy došlo k výrazné změně profilu Araba z obrazu movitého, a tudíž vítaného lázeňského hosta k obrazu někoho, koho je třeba se obávat, protože vlastně „patří“ do stejné skupiny jako ti, kteří páchají atentáty. O tomto postoji svědčí i nedávná anketa v Deníku Směr: Bojíte se nyní ve městě Arabů? (29. 7. 2005). Slovo nyní má za úkol vyvolat obavu, že se situace v lázních změnila, a je tudíž důvod se bát.
Lze konstatovat, že u většiny textů se jedná z velké míry o články kvalifikující jisté postoje, nikoliv mapující skutečné dění či vývoj událostí. Případ teplické mešity ukazuje na vazbu médií k realitě: média již neinformují o tom, co se skutečně děje, svými texty prezentují prostřednictvím stereotypů naprosto odlišný obraz reality, což může mít za následek změnu událostí, tak jak se tomu stalo v Teplicích.
Autorka je lingvistka.
Analýza vznikla v rámci projetu Multikulturního centra Diskriminace a média.