Od roku 1991, kdy padl režim prezidenta Muhammada Barreho, vládne v Somálsku chaos kombinovaný s násilím. Poslední zintenzivnění konfliktu bývá připisované boji somálské prozatímní vlády s islamisty z Unie islámských soudů. Opravdu ale ovládla Somálsko al-Káida?
Z milionového somálského Mogadiša uprchla podle zpráv OSN od začátku roku více než třetina obyvatel a další třetina se skrývá mimo své domovy uvnitř města. Uprchlíci jsou odkázáni na mezinárodní pomoc, která se ale do válkou zmítané země téměř nemá šanci dostat. Situace v posledních měsících je často srovnávána s chaosem, který v zemi panoval po zhroucení režimu prezidenta Barreho v roce 1991. Zatímco ale tehdejší konflikt ovládl sice chudou, avšak fungující africkou zemi, dnes se válčí na troskách šestnáct let neexistujícího státu.
Poslední humanitární katastrofa nastala poté, co vojáci somálské prozatímní vlády, podporovaní etiopskou armádou, porazili na přelomu roku jednotky Unie islámských soudů a ovládli Mogadišo a většinu země. Toto vítězství a kampaň, která mu předcházela, byly přitom především vládou USA prezentovány jako jeden z úspěchů planetárního „boje proti terorismu“. Líbivá historie s prozatímní vládou, která, podporována věrnými spojenci, osvobodí zemi od nadvlády islamistů, ale přestává v posledních týdnech fungovat. V Mogadišu i jinde v zemi zuří guerillová válka a strany konfliktu už nelze popisovat tak černobíle. Z islamistů se totiž vyklubali příslušníci znepřátelených klanů, ze spojenců jsou okupanti, a z vlády... také příslušníci znepřátelených klanů.
Klanová příslušnost vždy hrála významnou roli v somálské kultuře a potažmo v politice. V období bezvládí zažily v Somálsku klanové struktury renesanci. Není proto realistické očekávat, že může dojít k náhlému přerodu klanových struktur ve věrohodnou vládu. Zatím tedy platí, že současná prozatímní vláda zastupuje spíše než průřez somálskou společností pouze klan Darod, ze kterého pochází prezident Abdullahi Yusuf.
A kdo jsou vlastně ty „somálské teroristické síly“, jak nazývá Unii islámských soudů etiopská vláda? Unie islámských soudů vznikla z chaosu devadesátých let, když tradiční islámský soudní systém nahradil neexistující struktury ústřední vlády. Jednotlivé místní soudy, které byly dosud placené z poplatků sporných stran, začaly v mocenském vakuu postupně poskytovat i jiné služby než rozhodování sporů. Vycházejíce z islámského konceptu zakátu (almužny), soudy zajišťovaly například i zdravotní péči a vzdělávání. Obchodníci platili soudy, aby dohlížely nad veřejným pořádkem za pomoci ozbrojených milic. Spolupráce islámských soudů se zrodila z potřeb koordinace postupu proti zločinu a například výměny odsouzených mezi jednotlivými klany.
Přes ustavení Unie islámských soudů v roce 2000, která vzájemnou spolupráci soudů zinstitucionalizovala a rozšířila, zůstávaly jednotlivé soudy nadále autonomními vládci/soudci v dané oblasti. Vzhledem k velké míře volnosti při interpretování koránu vypadala „vláda šaríi“ v různých oblastech odlišně – některé soudy ve své sféře vlivu praktikovaly za zhlédnutí „nemravných“ západních filmů bičování, jiné zastávaly liberálnější názor. Radikální islám nebyl v Somálsku nikdy rozšířený, takže z jedenácti soudů, které tvořily Unii, byly za radikální považovány pouze dva. Unii se za několik let existence podařilo částečně stabilizovat situaci v zemi. Podařilo se jí například otevřít některé přístavy a omezit pirátství. Soudy poskytované sociální služby pak zlepšily životní podmínky mnoha Somálců.
Unii islámských soudů se ale nikdy nepodařilo ovládnout celou zemi. Kromě severních regionů Puntalandu a Somalilandu, které sledovaly vlastní politickou linii vyhlášením nezávislosti, se proti Unii, stavějící především na podpoře klanu Hawyia, postupně spojila aliance původně soupeřících klanových vůdců, znepokojených rostoucím vlivem Unie, potažmo Hawyiů. Jejich odpůrci pod názvem Aliance za nastolení míru a boje proti terorismu získali nejprve tichou a posléze neskrývanou podporu USA. Aliance s ní zaznamenala úspěchy a transformovala se v prozatímní vládu a toho času nominálně ovládá Somálsko.
Podpora Bushovy administrativy prozatímní vládě v oblasti Afrického rohu katalyzovala vznik dalších spojenectví na obou stranách. Unie islámských soudů má za zády Eritreu, Džibuti, Egypt a další islámské země. Prozatímní vládě přibyl kromě Američanů další problematický velký spojenec – Etiopie. Konflikty mezi Etiopií a Somálskem se datují hluboko do historie a somálská prohra ve válce o oblast Ogadenu koncem sedmdesátých let je v Somálsku stále živá. Angažmá etiopské armády na straně prozatímní vlády, které na přelomu letošního roku vyvrcholilo invazí, tedy bylo spíše medvědí službou. Etiopští vojáci začali být již po několika dnech somálským obyvatelstvem považováni za okupanty a stali se hlavním terčem guerillových útoků.
Z médií se nyní tváří v tvář tragickému vývoji postupně vytrácí argumentace o napojení rozprášených jednotek Unie islámských soudů na militantně islamistická hnutí či dokonce al-Káidu, která se objevovala od roku 2001. Somálští civilisté, kteří jsou dosud rukojmími bojujících stran, ale toto pozdní prozření asi neocení.
Autorka působí jako dobrovolnice při misi UNHCR v súdánské Jubě.