Brněnské divadlo Polárka je divadlem pro děti, v roce 1999 vzniklo z loutkového divadla Jitřenka. Nad kamenná divadla, nasazující jednou za sezonu klasickou pohádku jako úlitbu dětskému divákovi, či nad dvoučlenné soubory, objíždějící s batikovanou plachtou a tamburínou mateřské školky, vyniká Polárka kolektivní souhrou, výraznou hudební složkou inscenací, nápaditou hravostí, vrstevnatostí a humorem, který nachází své příznivce i v dospělé části publika. Děje se tak zřejmě díky otevřenosti vedení Polárky vůči začínajícím tvůrcům z okruhu brněnské JAMU, kteří si ještě neměli čas osvojit inscenační machu takzvaných specialistů na dětské divadlo. Přesto se zdá, že letošní sezona je pro Polárku sezonou poslední. Kulturní a vzdělávací středisko U Tří kohoutů, příspěvková organizace městské části Brno-střed, pod které Polárka od roku 2004 patří, se rozhodlo ušetřit 2,5 milionu, o které by od příštího roku měl být zkrácen 6,6milionový rozpočet divadla. Návrh ředitele KVS U Tří kohoutů Karla Širůčka už schválila radnice Brno-střed. Pro již tak dost napjatý rozpočet divadla by zmiňovaná úspora zřejmě znamenala likvidaci. Širůček ovšem v médiích na nejrůznější způsoby tvrdí, že se rozhodně nejedná o likvidaci, ale o transformaci a že budoucí změny mají být jen organizačního charakteru. Ovšem tyto „organizační změny“ jsou takové, že chod divadla bezesporu vážně naruší. Z Širůčkovy zprávy totiž vyplývá, že si Brno-střed má ponechat jen budovu divadla s několika úvazky pro technický personál. Celý umělecký soubor by se pak měl osamostatnit ve formě občanského sdružení. KVS by souboru jen zadávalo „zakázky“ a garantovalo každoroční dotaci na šest premiér a příjem ze dvou stovek odehraných představení. Nezjistíme, zda Širůček pod záminkou zefektivnění ekonomiky divadla usiluje o jeho přímou likvidaci a jen si otevřeně nedovolí prohlásit, že zruší divadlo pro děti, anebo je tak nekompetentní a neuvědomuje si pravou povahu svých kroků.
Polárka odehraje přes 320 představení ročně a může se chlubit 97procentní návštěvností. Patří dokonce mezi 10 divadel v republice s 30% finanční soběstačností. Přesto je ale vyloučeno, aby se při nízké ceně dětské vstupenky uživila jen ze zisku, a to i kdyby se počet odehraných představení výrazně zvýšil. Na druhé straně je ovšem také pochopitelný postoj počtářů z radnice Brna-střed, která argumentuje, že do Polárky chodí děti z celého Brna a okolí, tak proč má divadlo financovat jen jedna městská část. Jedinou nadějí je zřejmě dotace od magistrátu nebo kraje. Ovšem vícezdrojové financování není v Brně ještě ani v plenkách.
Divadlo si samozřejmě také může podat žádost o grant. Pomineme-li fakt, že městské granty většinou nejsou určeny na provoz divadla či platy herců, ale na výrobu inscenací, žít se z nich v Brně stejně nedá, protože každoročně představují jen zanedbatelnou částku z rozpočtu na kulturu. Zbytek peněz jde institucím, jichž je Brno zřizovatelem, a dostat se mezi tuto „ligu výjimečných“ je představitelné asi stejně, jako že se Rusko stane členem EU. Prostě kdo je v Brně jednou zřízen, zdá se, že je navždy zřízen, i když už může být leckdy umělecky vyřízen. O reformě v podobě pražských čtyřletých dotací si můžeme v Brně nechat jen zdát.
Brno tak může po Divadle v 7 a půl v poměrně krátkém čase přijít o další divadlo. Soubor bude možná chvíli přežívat silou vůle a po nějakém čase, kdy zákonitě upadne i kvalita práce, se rozptýlí do jiných divadel. Anebo jeho jednotlivým členům nezbude než objíždět mateřské školky s batikovanou plachtou a tamburínou.
Jitka Páleníková, Brno