Dost řečí, teď hovoří pendreky

Francouzští studenti proti privatizaci

Už více než tři týdny trvá neklid na francouzských univerzitách, který je reakcí na přijetí sporného vysokoškolského zákona. Vláda na něj odpověděla s nečekanou rozhodností.

V řadě ohledů je dnešní situace na francouzských vysokých školách podobná předloňským protestům proti návrhu zákona o prvním zaměstnání. Valná shromáždění na univerzitách v některých případech odsouhlasila okupační stávky, v dalších pak stávkovou pohotovost nebo částečnou blokádu vysokých škol. Na rozdíl od vyčkávacího postupu minulé vlády při předloňských protestech je však reakce současné administrativy založena na čisté represi.

Plíživé zesoukromění

O návrhu zákona, obecně nazývaného zákon o vysokoškolské autonomii či podle jeho autorky loi Pécresse, informoval A2 kulturní týdeník své čtenáře již na počátku letošního léta v rámci přehledu frankofonního tisku. Návrh byl schválen v srpnu a k otevřeným protestům proti jeho naplnění došlo až v souvislosti s nebývale rozsáhlou stávkou v dopravě na počátku listopadu. Důvodů nesouhlasu studentů vůči loi Pécresse je celá řada, jejich společným jmenovatelem je však obava z privatizace univerzit. Zákon se k možnosti privatizace sice explicitně nevyjadřuje, avšak jeho uplatňování ke vstupu soukromého kapitálu do vysokého školství nepochybně povede. Majetek univerzit má být odebrán ze správy státu a dán do jejich přímé samosprávy. Protože však francouzské vysoké školy nedisponují hotovostí nutnou k údržbě tohoto majetku, je jim doporučena varianta vytváření „strategických partnerství“. Soukromé firmy by tímto způsobem přejaly nad univerzitami značnou míru kontroly. Podle zákona má správní rada univerzity (Conseil d’administration) zastupovat až ze 40 procent „mimoakademické prostředí“ neboli soukromý kapitál. V čele značně centralizované univerzitní samosprávy stojí „prezident“, kumulující řadu pravomocí. Obavy studentů vzbuzuje i v zákoně uvedená možnost obsazení této funkce právě představitelem „mimoakademického prostředí“.

Tvrdá ruka

Jihofrancouzský Montpellier je městem, kde studentská populace výrazně převyšuje francouzský průměr, a zároveň univerzitním centrem pro velkou část jihozápadní Francie. První kritika vysokoškolského zákona se zde ozvala během shromáždění svolaného na počátku listopadu na místní fakultě přírodních věd (Université des sciences). Shromáždění přijalo rezoluci o stávkové pohotovosti a koordinaci místního studentského hnutí s celofrancouzským protestním výborem, reprezentujícím další univerzity. Na filosofické fakultě (Université des lettres), jejíž studenti při podobných situacích tradičně vystupují v nejradikálnější pozici, proběhlo obdobné shromáždění až o několik dní později a byla zde odhlasována částečná blokáda univerzitních prostor. V praxi vypadala blokáda poměrně klidně: v „zabarikádovaných“, ale propustných vchodech do fakultního areálu rozdávali bouřící se studenti letáky proti privatizaci univerzit a obdobně jako při předloňských protestech obsadili hlavní amfiteátr, který se tak na několik dní stal společenským a kulturním centrem fakulty. Aktivity univerzity v zásadě nerušeně pokračovaly. Na dalších fakultách (farmaceutické, lékařské, ekonomické a právní) se nedělo téměř nic.

Během několika následujících dnů však dostaly represivní složky zelenou k tomu, aby „okupované“ fakulty po celé Francii „vyčistily od squatterů“. Na filosofické fakultě v Montpellier došlo k policejní intervenci po čtyřech dnech blokády, necelý den po zásahu v Paříži. Podle lokálního deníku Midi Libre zde v pět hodin ráno nastoupilo proti dvacítce studentských aktivistů 150 příslušníků speciálních složek CRS, kteří jádro revoltujících rozprášili a fakultu hermeticky uzavřeli. Ve vysvětlujícím e-mailu, který byl rozeslán následujícího rána všem studentům fakulty, vyjadřuje „prezident“ univerzity své rozčarování nad tím, že se do studentského hnutí zvnějšku infiltrovali extremisté, kteří si na shromáždění nátlakem vymohli přijetí rezoluce o blokádě fakulty. „Prezident“ dále zdůraznil, že během protestů došlo k demolici části univerzitního majetku (zřejmě nábytku použitého jako barikády a omítek posprejovaných protestními hesly) a fakulta bude kvůli rekonstrukci až do odvolání uzavřena. Filosofická fakulta je tak nyní již dva a půl týdne uzavřena a její okolí stále monitoruje zhruba desítka příslušníků speciálních složek CRS.

Způsob, jakým se současná francouzská administrativa vypořádává s protesty univerzit i se stávkou v dopravě, připomíná neústupnou pozici Margaret Thatcherové vůči stávkovému hnutí na počátku osmdesátých let. Obětí patové situace v boji mezi odbory a vládou je potenciální cestující, jehož zoufalý nátlak na odbory má nakonec stávkovou vlnu ukončit. Jedním z výsledků tohoto silového postupu vůči univerzitám je frustrace studentů, kteří mají pochopitelný pocit, že jejich nesouhlas nikoho nezajímá. Existuje reálné nebezpečí, že tato frustrace může, obdobně jako u silou potlačeného studentského hnutí v Itálii na konci šedesátých let, vyústit v jeho radikalizaci.

Autor je doktorand FF UK a UPV v Montpellier.