Chladné prostory podzemní prostory v Santiagu de Chile vyprovokovaly akci divadelního protestu.
Říká se, že stát, který dokáže vybudovat železniční systém, zvládl vystoupit na první příčku žebříku vedoucího k moderní civilizaci. Metro by mohlo představovat stupeň druhý, protože kromě složitější technologie bývá spojeno i s určitou estetikou veřejného prostoru vyjadřující „ducha národa“. Pařížské metro je známé svou secesní elegancí a v ní ho napodobuje i starožitná podzemka v chic argentinské metropoli Buenos Aires, kde se komfort vybavení vlaků liší na jednotlivých linkách a kopíruje majetkovou úroveň nadzemních městských částí, pod kterými vede. Oživují ho harmonikáři hrající nostalgické tango a literární vzpomínka na kafkovsky záhadné povídky Julia Cortázara. Brazilské metro je praktické a poněkud výchovné: v automatech na peronech se prodávají knihy (Bible, červená knihovna, nízkokalorické kuchařky, krimiromány a brazilští klasici) a lidské masy valící se napříč dvacetimilionovými megalopolemi zde organizují hlídači s veselými píšťalkami, takže cestování v něm připomíná spíše spartakiádu. Labyrint nekonečných linií a futuristické vlaky madridského metra plně odpovídají hrdosti a odvaze mořeplaveckého národa, který objevil Nový svět. Metro v Santiagu de Chile je heroické. V jeho vestibulech se vyjímají gigantické mozaiky s výjevy z národní historie, názvy stanic odkazují k významným okamžikům chilského národa, vše je prodchnuto sterilní čistotou a chladem, řád a disciplínu zde udržuje totální anonymita a početná ostraha. Žádní žebráci, hudebníci, bezdomovci nebo showmani; s výjimkou listopadu 2004 a divadelní trupy režisérky Any Harchy Cortésové.
—mč—
Tohle je předlouhý název monologu,
který aspiruje na to být dialogem a který by se také mohl jmenovat
PESIMISMUS ZEMĚ NA KONCI SVĚTA /
VE TŘETÍM SVĚTĚ
ANEB JAK NÁM KRITIČNOST A SMYSL PRO HUMOR ODEŠLY K ŠÍPKU
Vážené obecenstvo
Vážené příbuzenstvo
Pokusím se vám objasnit několik aspektů
UŽÍVÁNÍ nebo spíš ZNEUŽÍVÁNÍ scénického prostoru
v Santiagu de Chile.
Nebude to ani přednáška
ani teoreticky podložený esej
spíš se to bude celé podobat přemýšlení nahlas
—
Divadlo, které vidíme ve scénických prostorech Santiaga,
je často
PŘÍLIŠ často
posedlé HŘÍCHEM
DĚLAT NĚCO
jen proto,
ABY SE
NĚCO DĚLALO
—
ctí diváky KULTIVOVANÉHO DIVADLA
A TAKOVÉ DIVADLO VYČERPÁVÁ TRPĚLIVOST
KTERÉHOKOLI DIVÁKA, KTERÉKOLI DIVAČKY
KULTIVOVANÉ DIVADLO
DOMÁCÍ
DOMESTIKOVANÉ
A DOMESTIKUJÍCÍ ZÁROVEŇ
oficiální nebo alternativní, to je jedno
maskulinní nebo feminní, to je mi jedno
KULTIVOVANÉ OD ZAČÁTKU AŽ DO KONCE
NEURÁŽLIVÉ
FORMÁLNÍ
BEZPEČNÉ
UHLAZENÉ
PŘEDVÍDATELNÉ
„HEZKÉ“
KLIDNÉ
POLITICKY KOREKTNÍ, I KDYŽ SI ZVOLÍ TEXT
OD BRECHTA/SHAKESPEARA/JARRYHO/SARAH KANE/
PERICY LOS PALOTES NEBO JUANITY PÉREZOVÉ.
—
Jednou jsem někde slyšela
nebo četla,
někteří to říkali, jiní dělali, další opakovali a hlásají to ti, kteří svolali toto shromáždění:
Divadlo musí být NEBEZPEČNÉ.
Souhlasím. Když nebude nebezpečné, jestli nebude hrozit změnou, otevřeností, provokací běžných forem chápání, odhalováním nových pravd mimo ty, které hlásá mechanika všedního života, ohrožovat naše koncepce
PROSTOROVÉ
SYSTÉMOVÉ/
ETICKÉ
A
ESTETICKÉ
Proč ho dělat? Proč se na něj dívat?
Ptám se sama sebe
a ptám se
všech
—
Jedno je jisté
Diktatura skončila
Otevřely se mnohé prostory pro divadlo v tomto dlouhém a úzkém pásu země,
když ten pán bez pocitu viny, Augusto, přestal tolik poroučet.
Ale konec diktatury nebyl synonymem pro konec lidského idiotství a násilí.
Dnes neexistuje jasný nepřítel, je více rozptýlený, také globálnější, ale je tu, je tady i jinde, a tahá za nitky, které námi všemi mávají. A snaží se nás uspat.
Je to pohodlné, když jsme uspaní.
Už to není ten starý,
tam nahoře,
Ale je to jeho dědictví,
jeho legát
jeho zatracený legát
tenhle ekonomický systém,
tenhle zdravotní a vzdělávací systém,
nerovný systém.
Tahle tendence k fašistickým postojům (netolerantním, sektářským),
která okupuje území mnohem větší než hranice, které ho vymezují.
Tohle kulturní „vakuum“, tahle obrovská „díra“, na kterou neexistuje žádná pořádná záplata. Všechno tohle je součástí „sociální stavby“, struktury, do níž patří i „divadelní kultura“. Všechno tohle ji dennodenně živí.
—
K ČERTU
JE MOŽNÉ NĚJAK pochopit a proměnit v divadelní estetiku
CELÝ TENHLE POTOK SLOV
VYPOŘÁDAT SE
S VEŘEJNÝM V JEDNOTLIVCI
A SE SOUKROMÝM V JEDNOTLIVCI
A S VEŘEJNÝM V SOCIÁLNÍM PROSTORU
A SE SOUKROMÝM V SOCIÁLNÍM PROSTORU,
jsou jako protínající se přímky JEDINÉHO kreativního procesu
REALIZOVANÉHO SE STUDENTY VÍCE NEŽ 30 DIVADELNÍCH ŠKOL,
KTERÉ DNES V NAŠEM MĚSTĚ SMOGU PRODÁVAJÍ TITUL HEREC?
Tito mladí
energičtí,
nezkušení,
kteří nemají co ztratit,
VYTVOŘILI SVÝMI VEŘEJNÝMI A SOUKROMÝMI TĚLY SPOLEČNÝ PROSTOR
BEZ PŘEDCHOZÍHO VAROVÁNÍ PUBLIKA.
INVAZE proběhla na jaře roku 2004 v metru v Santiagu de Chile
Na NÁSTUPIŠTÍCH, na SCHODECH,
ve VAGONECH
a V SÁLE, KTERÝ BYL BĚHEM TÉTO EXPEDICE OBJEVEN
díky celému tomuto salátu namíchanému z
idejí
konceptů
forem
běsů
úsměvů
výrazů libosti i hrůzy.
A na hranici mezi fikcí / realitou reprezentace / scénickým prostorem / každodenní rutinou /
bylo vidět permanentní
pobouření
provokaci.
V nich se něco pohnulo
V ŽÁCÍCH
i ve mně,
která řídila tuto záležitost.
VĚČNÉ POUČENÍ ZE ZKUŠENOSTI
v těchto malých ženách
a mladých mužích
anonymních
z konce světa
KTEŘÍ
procházeli
přesunovali se
něco hledali
nebo nehledali vůbec nic
v tomto prostoru
podzemním,
veřejném
i soukromém
metra v Santiagu de Chile.
A teď už budu mlčet. Nechci už říct nic víc. Mlčím, protože se zavírám a vracím do okamžiku, v němž udělám poslední tečku za tímto článkem, který ukrývá JEDEN FAKT. Totiž že tato slova vypuštěná do větru se naplní smyslem, pouze pokud se promění v akci.
JÁ SOUKROMÉ / JÁ VEŘEJNÉ, divadelní výstupy a kompletní představení byly uvedeny v listopadu a prosinci 2004 v režii Any Harchy Cortésové, za asistence Rodriga Canalese a na základě pedagogické práce realizované se studenty 4. ročníku oboru divadlo Universidad de Desarrollo. Osvětlení, výprava a kostýmy v představení, které bylo uvedeno v sále Pabla Nerudy na stanici metra Quinta Normal, vytvořili Carola Sandovalová a Marcelo Parada. Grafický design Carola Avedañová, video/DVD Daniel Reyes. Přednášku o této divadelní akci proslovila Ana Harcha Cortésová rok po jejím konání na Festivalu iberoamerického divadla ve španělském Cádizu.
Vybrala a přeložila Martina Černá.