Když ještě před loňskými volbami Tomáš Julínek prohlásil, že zdraví je zboží jako každé jiné, říkalo se, že to otřáslo jeho ministerským stínovým křeslem. Záhy však usedl do křesla reálného a dostatečně pevného, aby mohl svou vizi svobodného trhu ve zdravotnictví začít uskutečňovat. Ať už s ní souhlasíme či ne, shoda jistě panuje v definici, že svobodný trh znamená politické nezasahování a konkurenci. Místo toho jsme svědky administrativních zásahů do struktury nemocnic a lékařských ústavů a prodeje či dlouhodobého pronajímání zdravotnických zařízení – jediné firmě. Ta a její odnože se už dnes staly výhradními provozovateli zdravotnických služeb na velké části Moravy.
Co na to média? Například v MF Dnes najdeme za poslední měsíc několik stručných zpráviček o tom, které další nemocnice firma Agel získala – naposledy celostátní síť železničních nemocnic a poliklinik, ale komentář žádný. Zato několik nápadně podobných článků v regionálních mutacích. Například 24. 11. píše středomoravská MFD o rušení 118 lůžek v nemocnicích ve Šternberku, Přerově a Prostějově a „posílení ambulantní péče“. Poté, co dostane krátce slovo opoziční senátorka, uzavírá text vysvětlení mluvčího firmy dceřiné společnosti Agelu, že pro pacienty bude tento přístup mnohem výhodnější, „protože se vyhnou například platbám za pobyt v nemocnicích a budou se léčit v domácím prostředí“. Nové světlé perspektivy byly tématy článků tamtéž 1. 11. o prostějovské nemocnici (Nemocnici pacienti chválí. Až na jídlo) a 22. 10. o nemocnici v Šumperku, rovněž ovládané Agelem (Zapomeňte na proleženiny, máme nová lůžka). Dne 5. 12. vybrala východomoravská MFD z ČTK informaci o tom, že nemocnice ve Valašském Meziříčí (rovněž pronajatá Agelu na 20 let) zakoupí počítačový tomograf a další přístroje. V závěru se zpráva zmiňuje, že „v polovině září 2005 bylo uzavřeno plicní oddělení, podle ředitele Leckéšiho se však nejednalo o finanční důvody, ale o chybějící návaznost na další spolupracující obory“.
Připusťme, že nová vedení nemocnic opravdu jednají ku prospěchu pacientů, proč však MFD prakticky mlčí o problémech, k nimž přitom dochází, a zejména o nebezpečí, jež plyne z každého monopolu? Kde najdou zaměstnání lékaři, kteří dost neocení organizační změny? A především: jak si tu nejlepší péči vybere pacient třeba z podhorského Rýmařovska, když tamní nemocnice přišla postupně o všechna oddělení včetně chirurgie a nejbližší nemocnice (patřící Agelu) je ve dvacet kilometrů vzdáleném Bruntálu?
Přístup MFD dobře vystihuje celostránkový rozhovor s mluvčím ministra zdravotnictví Tomášem Cikrtem v sobotu 1. 12. Martina Riebauerová s ním rozmlouvá bodře o jeho malé postavě, kulinářských zvycích a životním stylu, dojde i na otázku: „Četba knih a dobrý sex?“ Samotného zdravotnictví se lehce dotýká jen zhruba pětina otázek. Za ocitování stojí Cikrtův pohled jakožto bývalého žurnalisty v politice: „Jako novináři míváme své favority, které vykreslujeme v dobrém světle, a proti nim stojí ti, kterým a priori nevěříme. To jsem si ověřil u kauzy odvolání profesora Klenera…, úplně jsem si představil, že bych… stál na jeho straně. A asi bych opomněl, že taková osobnost ještě nemusí být nutně dobrým manažerem a že jen hájí svou pravdu.“ Takže už to víme: manažer a jeho pravda, to jaksi nejde dohromady.