Němec Markus Selg (1974) patří k předním umělcům současné berlínské scény. Absolvoval Hochschule für Bildende Künste v Hamburku, kde se stal svého času členem tzv. Akademie Isotrop (1996–2000) – kolektivu vizuálních umělců, hudebníků a teoretiků. Náplní „spolku” bylo provozování Galerie Nomadenoase (oáza nomádů), vydávání časopisu Isotrop a organizování výstav, performancí, seminářů, přednášek a další osvětové činnosti. S díly Markuse Selga jsme se mohli setkat také u nás na výstavě Kacíř & spol. (2006 – Dům umění města Brna; 2007 – Galerie Jiří Švestka, Praha).
Princip nomádismu je leitmotivem Selgovy tvorby. Procesy kumulace forem, prolínání, prostupy, roztékání, přemazávání obrazů, neustálý proces dynamických proměn, to jsou autorovy formální postupy, z kterých kouzlí své dramatické krajiny plné bohů, hrdinů, titánů a bájných zvířat. Selg se zabývá extrémními výrazovými možnostmi obrazů, soch a dalších prezentovatelných vizuálních forem, které tyto tradiční umělecké disciplíny nerozlišují (instalace, projekce). Z počítačových obrazů vyvíjí svébytné environmentální prostory. Propojuje jednotlivé prvky do významově zastíněných souborů, v prostoru (na způsob kaleidoskopu) i na ploše (zde zpravidla kolážovitě). Selgovy „prostory v prostorech“ simulují otevřený charakter jakési významotvorné líhně. Kombinací soch, obrazů, instalací a projekcí vytváří obrazové ságy a mýty, kde lidé mutují v rozmanité podoby jakési klonované, napůl technologizující, napůl archaické totality bytí a nabývají fantastického vzhledu, hybridních těl, zdůrazněných prostřednictvím defektů a anomálií (v tradici německé Nové věcnosti, ovšem bez její jednoznačné sociální kritičnosti) – poranění, dlahy, amputace, protézy, masky. Fantasknost a delirijní logika spojuje antropomorfní prvky s mechanickými, pevná sochařská těla s duševním utrpením a těkajícími démony. Vše je sjednoceno v pestrobarevném lávovitém chaosu jako patetická, efektně nasvětlená divadelní scéna. Expresivní heroické scény bez konkrétních hrdinů a idejí. Je tu přítomný strach ze ztotožnění, pro Německo i celou Evropu pochopitelný a stále typický, nebo provokující inverzní romantika na hranici snesitelného formálního chaosu? Sláva nomádismu a jeho nejednoznačným cestám!