Až dosloužím, chci do sběru!

Počet deníků zdarma rozdávaných v metru se před nedávnem snížil na dva. Jejich vznik před lety Pražané přivítali. Metro bývá kolem osmé hodiny rozebráno, 24 hodin vydrží o chvíli déle. Těm, pro něž je v klasických novinách zpravodajství moc a zároveň nejsou zvyklí číst v dopravním prostředku třeba knihu, takový plátek ukrátí cestu. V krátkých zprávách se většinou dozvědí to, co jinde. Vzhledem k tomu, že většina informací je tu přebírána rovnou od Četky, nepotřebuje vydavatel těchto novin početnou redakci, vystačí si s pár redaktory a grafikem, nejpočetnější bude oddělení pro příjem inzerce, protože z toho jsou deníky živy. 24 hodin i Metro jsou pak také reklamními plátky, upozorňujícími na další tituly z portfolia nakladatele. Deníky tak fungují se svými čtenáři v symbióze, horší je však jejich vztah k životnímu prostředí. Zatímco kolportérů a stojanů nabízejících deník najdeme ve stanicích metra nepočítaně, s nádobami na použité čtivo je to horší. Neexistují. Když tedy čtenář za několik minut deník přelouská a chce se ho zbavit, musí ho buď uvědoměle dopravit do některého z recyklačních kontejnerů, popřípadě věnovat kolegovi z práce, anebo navrátit do některého ze stojanů pro dalšího zájemce. Uvědomělých však zas tolik není, a tak se ekologicky smýšlející cestující musí nejprve probít mezi vypadanými reklamními přílohami v prostoru mezi místem distribuce novin a vagonem metra a v cílové stanici pak sledovat odpadkové koše přetékající vzácnou surovinou. Řešení by bylo, ale pro vydavatele by šlo jen o další výdaje (tedy menší zisky) a ekologicky gramotných radních asi také mnoho nebude. Stačilo by přece rozdávání tiskovin v metru podmínit tím, že by každá ze stanic, na níž se vydávají, byla vybavena i sběrným kontejnerem na papír!