Má smysl využívat demokratického práva a účastnit se správních řízení, když je zřejmé, že chyby úředníků či soudců zůstanou nepotrestány? Není české správní soudnictví postižené impotencí, když rozhoduje zcela mimo reálný čas? Koncentraci všech možných negativ dokládá případ dálnice D8. Ukazuje, že dovolávat se spravedlnosti je hezká věc; ta ale přichází pozdě a k hotovému.
Schvalování dálnice D8 v úseku Lovosice – Řehlovice na území CHKO České středohoří je sporná nejen z odborného hlediska (zda má být její trasa vedena v dlouhém tunelu), ale i po právní stránce. České správní soudnictví se k ní staví poněkud nesourodě: sdruženími podávané žaloby jedni soudci uznávají, jiní je odmítají jako neoprávněné a třetí je zamítají. Jedno má ovšem jejich rozhodování společné – trvá strašně dlouho.
Úředníci i soudci chybují – záměrně?
Společně s řadou místních sdružení a občanů se Děti Země v letech 2001–03 účastnily územního řízení. Upozorňovali jsme, že je nutné předložit řadu chybějících podkladových rozhodnutí, dále například zjistit, zda výběr trasy bez dlouhého tunelu byl proveden podle zákona a zda příslušný územní plán velkého územního celku okresu Litoměřice jen s jedním koridorem dálnice byl nařízením vlády v únoru 1996 schválen opravdu správně.
Přestože odvolací řízení na ústeckém krajském úřadě odstranilo některé nezákonnosti stavebního úřadu v Lovosicích, většina námitek byla s klidem zamítnuta. Nikoho ale už nepálilo, že úředníci mohli třeba rozhodovat bez odborných znalostí, námitkami se příliš podrobně nezabývali či možná podlehli tlaku politiků, aby územní rozhodnutí vydali bez ohledu na zákony. Důležitá je rychlost.
Přitom proti chybám úředníků není reálná obrana, neboť jim nehrozí žádné sankce, jako třeba výrazné snížení mzdy na nějakou dobu nebo jejich přeřazení na jinou práci. Dětem Země, litoměřické Společnosti ochránců životního prostředí a jedné fyzické osobě tedy nezbylo než v srpnu 2003 podat proti krajskému úřadu žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Ten ji ale překvapivě téměř po dvou letech zkoumání v dubnu 2005 zamítl jako nedůvodnou.
Zpětně se tedy zdá, že tento rozsudek byl klíčový. Pokud by soud podle očekávání žalobců územní rozhodnutí pro zjevné nezákonnosti zrušil, vznikla by zcela nová situace, neboť do hry by třeba mohl ještě vstoupit tunel Kubačka délky 3,44 km a dálnice by vypadala úplně jinak než dnes. V té době totiž nebylo vydáno ani jedno stavební povolení. Bohužel se tak nestalo a lze jen spekulovat, zda soudci byli líní, neschopní nebo pod politickým či jiným tlakem, když žalobě nevyhověli.
V pořadí již třetím opravným prostředkem proti vydání územního rozhodnutí bylo podání kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, která obsahovala sedm zásadních námitek. Téměř po dvou letech v únoru 2008 dává NSS stížnosti za pravdu a uznává dokonce šest námitek ze sedmi. Například krajskému úřadu před vydáním územního rozhodnutí chybělo podkladové rozhodnutí o výjimce k zásahu do biotopů zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin, krajský soud zase nezkoumal schválení územního plánu Litoměřicka, také nedbale přezkoumal tři podkladová stanoviska a rozhodnutí a ani se nevypořádal s námitkami žalující fyzické osoby.
Je s podivem, že krajský soud nebyl schopen se řádně vypořádat s tolika námitkami veřejnosti, navíc nezákonně rozhodoval i krajsky úřad. Opravdu obrovská souhra náhod, nebo prostě jen smůla na hlupáky, lenochy či kariéristy?
Je správní soudnictví impotentní?
Nyní tedy krajský soud bude žalobu znovu zkoumat. A jistě nebude spěchat. Dálnice D8 má prý letos získat všechna stavební povolení, hotová prý bude do konce roku 2010. Už teď je ale jisté, že územní rozhodnutí bude zrušeno. Ale půjde zřejmě jen o formálně právní akt. Pokud je totiž podle současného nového stavebního zákona územní rozhodnutí zrušeno poté, co bylo vydáno stavební povolení, pak se nové již nevydává.
A o to asi v celé kauze možná šlo. Zabránit průchodu zákonnosti a spravedlnosti v reálném čase. Co je žalobcům či stěžovatelům platné, že mají v ruce vítězný rozsudek, když dálnice se staví? Všichni tak můžeme být jistě spokojeni, neboť platí: My máme pravdu, oni mají stavbu.
Přitom by stačilo, aby správní soudy žalobám častěji přiznávaly odkladný účinek, tedy do doby rozhodnutí soudu by byla platnost žalobou napadeného správního rozhodnutí pozastavena. Přiznávání odkladného účinku by bylo v odůvodněných případech žádoucí také u vydávaných územních rozhodnutí. Doposud ale soudy žádosti automaticky zamítaly.
Soudci i sdružení se ale naštěstí mohou opřít o Aarhuskou úmluvu, která požaduje nejen férový přístup k soudní ochraně, ale i to, aby byla spravedlivá a včasná. Nyní Městský soud v Praze řeší tři žaloby proti vydání stavebních povolení pro D8. U všech je navrženo a odůvodněno přiznání odkladného účinku. Soudci zatím ale vyčkávají.
Povzbudivé je to, že Krajský soud v Ostravě zřejmě jako první přiznal odkladný účinek žalobě sdružení Beskydčan proti vydání územního rozhodnutí o obchvatu Frýdku-Místku. Snad i ostatní krajské soudy budou takto rozhodovat. Jinak by jejich rozhodování bylo opravdu impotentní, neboť by vyhrané spory přicházely velmi pozdě a byly by k ničemu.
Dálnice D8 v CHKO České středohoří má ale asi smůlu. Patří mezi jedny z prvních protidálničních bitev, u nichž se zjišťovaly možnosti občanů ovlivnit tuto stavbu. A ti zřejmě narazili na koordinovaný odpor politiků, ústeckých úředníků i ústeckých soudců. Není to ale zvláštní trojspolek činovníků?
Autor je předseda Dětí Země.