Můžeme se nyní volně pohybovat po velké části Evropy. Cizincům na našem území, zvláště těm rozpoznatelnějším a z chudších států, však Schengen přináší mnohé nesmyslné situace. Budou jednotlivé státy soutěžit v ochraně společného prostoru?
Ne všude se rozšíření Schengenu slavilo. V ukrajinských médiích se o rozšíření schengenského prostoru mluví jako o vytváření „pevnosti Evropa“ a z úst ukrajinských politiků zaznívají slova o diskriminaci Ukrajinců při vydávání víz státy Evropské unie. Před českými konzuláty na Ukrajině i v jiných zemích, odkud k nám přicházejí migranti z tzv. třetích zemí, se v minulém roce tvořily fronty, které vyjadřovaly obavy ze zpřísňování vízového režimu po vstupu Česka do „Schengenu“. Byly tyto obavy přehnané? Samotní konzulové a konzulární úředníci v budoucích nových členských zemích schengenského prostoru mohli mít zájem přehánět slova o „přísnějším“ vydávání víz, aby přesvědčili představitele Evropské unie a jednotlivých zemí EU, že jsou spolehlivými partnery v „prostoru bez hranic“ či přesněji bez kontrol na hranicích. Nejde však pouze o rétoriku, k řadě zpřísnění došlo už před samotným přechodem na vydávání schengenských víz. Například český konzulát v Moskvě tak byl ze strany ruských turistických agentur nazván „schengenštější než Schengen“. Řada žadatelů o víza, turistické agentury a další instituce nyní doufají, že po samotném vstupu do schengenského prostoru dojde k částečné „normalizaci“ situace.
Změny v Schengenu upozornily opět na klíčovou otázku: Jakou roli a funkci mají vlastně víza? V migrační politice státu představují víza tzv. mechanismus vzdálené kontroly. Imigrační úřady při tom vycházejí z představy, že je lepší rozhodovat o vstupu cizinců z určitých zemí už na území států, odkud migranti přicházejí, a ne na hranicích. Zároveň se na konzulátech má rozhodovat i o povolení dlouhodobého pobytu. Dochází přitom k různým absurdním situacím. Američané žijící v Praze si například jezdí zařizovat povolení k pobytu do Drážďan na český konzulát, což se ani se vstupem do Schengenu nemění. Při narození dítěte Ukrajincům s trvalým pobytem si i rodiče dříve museli zajet vyřídit pobyt dítěte například do Katovic. Současná novela cizineckého zákona už konečně stanovila, že u dětí je možné povolení vyřídit „na území“ České republiky. Pro dospělé ale tato úleva neplatí. Nutnost vyřizovat si víza pro pracovního migranta obecně znamená, že se musí ve větší míře spoléhat na zprostředkovatele, známé či rodinu, aby mu pomohli vyřídit kontakt s budoucím zaměstnavatelem, pracovní povolení a další potřebné dokumenty pro vízum.
Mocné konzuláty
Elspeth Guildová a Didier Bigo, experti zabývající se schengenskými vízy, upozorňují na to, že místo jedné hranice mezi dvěma suverénními státy se při rozšíření Schengenu vytvářejí různá pásma ochrany a kontroly. Do kontroly jsou navíc zahrnovány i zahraniční státy a soukromí aktéři. Jednotlivá pásma kontroly jsou popsána v národních plánech ochrany hranic, které v rámci příprav na vstup do Schengenu vytvořily nové státy zóny. Česká republika si tak stanovila čtyři pásma ochrany hranic. V zemi původu migranta je první pásmo ochrany vnějších hranic, která probíhá především na konzulátech během vízové procedury. Při ní hrají roli konzulární úředníci, kteří zároveň žádost o vízum konzultují s cizineckou policií. Role samotných konzulárních úředníků není nevýznamná. Konzuláty sice většinou tvrdí, že jen shromažďují dokumenty, ale v závislosti na typu víza mají významnou roli i v rozhodování. To, že se víza vyřizují na konzulátech, podle Guildové a Biga podporuje nezájem o zveřejňování informací o rozhodování o vízové proceduře. Konzuláty totiž nechtějí, aby přesnější informace o praxi vydávání víz vyvolaly politicko-diplomatickou roztržku. Kromě konzulárních úředníků se však na několika konzulátech v souvislosti s rozšířením schengenského prostoru objevili nově i zástupci cizinecké policie, kteří mají na starost dodatečné pohovory s žadateli o vízum a také zjišťování falešných dokladů. Důležitým aspektem schengenského vízového režimu je též konzulární spolupráce mezi zastupitelskými úřady Evropské unie v dané zemi či městě. Další pásma ochrany hranic se dotýkají mezinárodní spolupráce, vnější hranice a kontrol v České republice. Charakter kontrol a hranic se tak proměňuje. Pro cizince, a především pro ty viditelné a z chudších zemí, to znamená, že musejí počítat s prostorovým rozmělněním a zároveň zintenzivněním intenzity kontrol po celém území Česka. Privilegovaná skupina cizinců z USA bude nově nucena jezdit „pro razítko“ prodlužující jejich krátkodobý pobyt na vzdálenější hranice do Rumunska či na Ukrajinu, neboť spolu s Schengenem zmizely kontroly z pozemních hranic České republiky.
Kolem rozšíření schengenského prostoru se mezi migranty objevila řada fám a nepřesných informací. Přesné dopady schengenských pravidel se projeví až po čase, a uvidíme tak, do jaké míry byly některé obavy oprávněné. Vyrovnání se s jednotlivými změnami v cizinecké legislativě či migrační politice je navíc odvislé do velké míry od existence sociálních sítí či schopností zprostředkovatelů pomáhajících v migraci. Vstup do schengenského prostoru představuje především harmonizaci, zvýšení cen a zpřísnění ve vydávání krátkodobých víz. I vydávání dlouhodobých víz bude částečně zpřísněno, což vyplývá ze samotných schengenských pravidel, jako je například používání společné databáze nežádoucích osob. U krátkodobých víz se zájemci budou potýkat s tím, že nová pravidla od nich vyžadují dokumenty navíc. Dá se také očekávat, že si členské státy Schengenu budou pozorně hlídat, zda náhodou nevydávají více krátkodobých víz než jejich partneři, a v důsledku toho se zvýší procento zamítnutých žádostí. Jak vysoké hradby ale vztyčila pevnost Evropa, bude možné přesněji posoudit až za pár měsíců.
Autor působí v Multikulturním centru Praha.