glosa Pavla Matějky

Soudce Cepl svým čtvrtečním verdiktem ve sporu představitelů justice proti Marii Benešové potvrdil jen to, co jsme všichni věděli. Povedená šestka nepřípustným způsobem zasahovala do trestního řízení, zneužila ustanovení trestního řádu o delegaci, když přenesla obvinění Čunka z korupce tam, kde byli k přáním mocných vstřícní a následně šikanovali každého, kdo si troufl o jejich postupu zapochybovat. Nepřekvapuje ani reakce premiéra Topolánka, kterému byl cit pro principy právního státu a nezávislost justice vždy cizí. Ani v nejmenším si s ním nezadal ministr Pospíšil, kterému musí být navíc zřejmé, že se stejně jako nejvyšší státní zástupkyně Vesecká a místopředseda Nejvyššího soudu Kučera v očích odborné veřejnosti definitivně odepsal. Příběh ovšem nekončí – můžeme očekávat, že bude putovat celou soustavou českého soudnictví – odvolání k Vrchnímu soudu, dovolání k Nejvyššímu soudu a možná i ústavní stížnost k Soudu ústavnímu. Kauza je vcelku jednoduchá – nepůjde o test z odbornosti našeho soudnictví, ale o skutečnou zkoušku jeho nezávislosti a mravní integrity. Pro Veseckou a její kumpány však už nebude výsledek jejich souzení ani to, jak dlouho ještě setrvají ve svých vrcholných funkcích, mít žádný význam. Oni prohráli už v okamžiku, kdy jezdili po republice a jenom „nezávazně tlachali o kauze Čunek“, jak své působení sami nazvali.