Petra Valentová (1966) absolvovala v letech 1995–2001 pražskou Akademii výtvarných umění (prof. Milan Knížák, prof. Jan Hendrych, prof. Petr Siegl) a poté pokračovala ve studiu na Hunter College, CUNY v New Yorku (2003–2005, MFA Program). V době pražských studií se zúčastnila výměnného tvůrčího pobytu ve Finsku (1997 Art School, Kankaanpää) a v USA (1999 Cooper Union, New York). Z původní sochařky se postupně zformovala výrazná intermediální umělkyně věnující se aktuální společenské tematice, která je u Valentové vždy nahlížena optikou subjektu vyvázaného ze svého domovského prostředí a nomádsky „putujícího po jiných světech a kulturách“. Výrazné je její setkání s indickou (v jejím rámci se sámskou) kulturou, neboť se provdala za indického Sáma. Ve svém díle sleduje teritoriální a historické kulturní projevy i v umělecky netradičních polohách, jako je jídlo a vaření – například projekt zakončený dvojjazyčnou česko-anglickou publikací Hledání Sáma – Kuchařka (2007), nebo související výstava Cooking Art, prezentovaná v pražské Galerii kritiků (2007). V současné době autorka žije a pracuje v Jersey City, NY, a občas, nepravidelně a v různých intervalech se – vždy pouze na chvíli – vrací zpět do ČR.
Indická série
Základním motivem kreseb je půlkruh, ornament vycházející z tradičního indického tetování henou (tetování, kterým jsem byla ozdobena po dobu svatebního obřadu v prosinci 2006 v Udaipuru, Rajastanu). Silné a výrazné barvy podkreslují autentickou orientální atmosféru kresebného projevu.
Zdánlivě nekonečné vrstvení ornamentu symbolizuje mnohovrstevnost a z toho pro Evropana plynoucí nesrozumitelnost indického prostředí, jak jsem ho osobně intenzivně prožívala. Odráží se tu (nepřímo cílená) kritika společnosti, která stále funguje na principech hierarchie, pro mne zvenku nesrozumitelné a těžko přijatelné. Zprvu příjemný vizuální obraz, který kresba ohlašuje, se při hlubším zkoumání mění v nepřehlednou kypící amorfní hmotu, která na diváka útočí svou neproniknutelností. Kresby jsou zcela přiznaně vyjádřením osobní frustrace ze společnosti, kterou nechápu a před jejíž silnou kulturní svébytností zůstávám v defenzivě. Ornament se vyvíjí a proplétá jako určitý virus, jako něco, co nemůže být ignorováno a vytěsněno, ale zároveň je to „něco“ těžko rozpoznatelného. Kresba se stává obsesí a snahou vyrovnat se s kulturou, která je nepřehlédnutelná, bezprostředně se mě dotýkající (jak v kladném, tak i záporném slova smyslu) a přitom výrazně odlišná od mých evropských kořenů.
Petra Valentová, autorský text